PRO TRAVEL PRO POZNÁNÍ PRO ŠKOLY PRO JAZYKY

Belgická kuchyně

Belgická kuchyně má výtečnou pověst a Belgičané mají opravdové potěšení z dobrého jídla a pití. Úroveň belgické gastronomie je ve světě oceňována, neboť kvalita jídel odpovídá surovinám, které zdejší zemědělství produkuje. V důsledku rušné historie Belgie a vpádů národů z různých koutů Evropy je belgická kuchyně směsicí nizozemské, německé, francouzské i španělské kuchyně.

Valoni i Vlámové mají svou vlastní kuchyni. Valonské speciality připomínají francouzskou gastronomii a jsou velmi vydatné a kořeněné. Oproti tomu vlámská kuchyně je jednodušší a tradičnější. V belgické gastronomii lze nalézt i různé pochoutky charakteristické pro jednotlivé regiony, např. lutyšská bílá klobása, ardenská paštika nebo ardenská šunka.

K belgické kuchyni patří především maso v minutkové podobě. Bifteky jsou připravovány čtyřmi různými způsoby: bleu je rychle opečený, téměř syrový; saignant (krvavý) má měkký a vlažný střed; demi-cuit je napůl propečený s růžovým, nekrvavý středem a bien cuit má pevný střed bez růžové šťavy.

Belgie je známá svým kladným postojem ke stánkům rychlého občerstvení, neboť Belgičané jsou zvyklí během dne při chůzi něco zakousnout. Proto lze na ulici najít mnoho stánků s vaflemi nebo hranolky. Mimochodem, právě Belgie je považována za zemi původu hranolek (frites). Belgičané jsou také milovníci darů moře a ryb.

Typická belgická jídla

Specialitou belgické gastronomie jsou různé úpravy čekanky (chicon), což je národní zelenina Belgie. Připravuje se dušená, obložená šunkou, obalovaná a opečená v těstíčku, syrová v salátech a na mnoho jiných způsobů.

  • Frites jsou tenké bramborové hranolky, které se fritují nadvakrát a obvykle se podávají v papírovém kornoutu s majonézou.
  • Tomatte-crevette je jedno z mnoha občerstvení, které lze koupit na ulici u stánků. Jedná se o pokrm z krevet s majonézou vložených do vydlabaného rajčete.
  • Moules et frites je belgický národní pokrm. Jedná se o jídlo připravené ze slávek jedlých, které se vaří v bílém víně s cibulkou. Jako příloha nesmí chybět hranolky s majonézou.
  • Waterzooi je hustá polévka, která se připravuje z kuřecího nebo rybího masa. Maso se pozvolna vaří ve vlastní šťávě se smetanou, bílým vínem a zeleninou (mrkev, celer, pórek, cibule a brambory).
  • Stoemp jsou šťouchané brambory se směsí vařené zeleniny a opečené klobásy nebo uzeniny.
  • Chicons au gratin je čekanka zabalená v šunce a dušená spolu s bešamelovou omáčkou a sýrem.
  • Steak américaine je v podstatě tatarský biftek neboli syrové mleté hovězí maso, které se maže na sendvič, nebo Belgičané k němu konzumují oblíbené hranolky.
  • Vafle se podávají čerstvé a teplé s čokoládou, sirupem, čerstvým ovocem, zmrzlinou a šlehačkou. V Belgii rozeznávají dva druhy vaflí – bruselské a lutyšské vafle. Bruselské vafle jsou lehké a křupavé, připravené z kvašeného těsta. Lutyšské vafle jsou hutnější, menší, sladší a ne tak nadýchané jako bruselské vafle.

Belgické pralinky

Výroba čokolády v Belgii začala vzkvétat v 80. letech 19. století. Velký vliv na to měla kolonizace Konga ve střední Africe, díky které získala Belgie snadný přístup ke kakaovníkovým plantážím. Hořká čokoláda má vysoký obsah kakaa (nejméně 70 %).

Belgické pralinky se tradičně plní oříšky, krémem nebo velmi kvalitní tmavou čokoládou a polévají se bílou nebo mléčnou čokoládou. Historie těchto čokoládových bonbonů se datuje do 17. století, kdy je začal vyrábět kuchař francouzského hraběte de Plessis-Praslin. Jejich jádro tvořily mandle obalené kandovaným cukrem. Belgické pralinky v jejich dnešní podobě vytvořil bruselský cukrář Jean Neuhaus před 1. světovou válkou. Neuhaus k jejich výrobě použil drcené mandle a přidal čokoládu. Za to, že se dnes belgické pralinky dostanou koupit v krabičkách zvaných ballotins, vděčíme také Neuhausovi. Dříve se bonbony sypaly do kornoutů, což však nepřispívalo jejich vzhledu.

Belgické pralinky patří k nejčastěji kupovaným dárkům. V Belgii existuje více než 2 000 čokoládoven. Belgičtí výrobci čokolády si své recepty, které jsou přísně střeženým tajemstvím, předávají z generace na generaci. K nejluxusnějším a nejslavnějším značkám patří Neuhaus, Godiva, Leonidas či Gyulian. Pro chuť je prý nejvýhodnější uchovávání v teplotě 15–18 °C.

Belgické pivo

V Belgii se vaří více druhů a typů piva v nejrůznějších příchutích než v jiné zemi na světě. Belgická piva jsou světovým pojmem a země patří k jeho předním světovým vývozcům. I malé bary a restaurace svým návštěvníkům nabízejí alespoň 20 druhů piv. K nejzajímavějším tradicím patří skutečnost, že každý druh piva má svůj vlastní druh sklenice, ve které se podává. Belgické pivovary vyrábějí přes 400 různých značek tohoto zlatavého moku. Mnohé belgické pivovary vznikly již v 11. století, kdy každá obec produkovala vlastní pivo.

Belgická trapistická piva jsou vysoce ceněna již od středověku, kdy je začali vařit mniši. Jejich původ sahá však až do starověku, kdy na dnešní území Belgie byla římská provincie Belgica. Piva se zpočátku vařilo v domácnostech, ale později se výroby ujali kláštery, které do moku začaly přidávat chmel. Trapistická piva mají charakteristickou kvasničnou chuť a jedná se o silná piva s obsahem alkoholu 6,2–11 %. Nejznámější značkou trapistického piva je Chimay, které se vyrábí v největším klášterním pivovaře v Belgii, v Hainautu.

Lambik je typ piva, který má staletou tradici v údolí řeky Senne v okolí Bruselu. Lambiky se vyrábějí spontánním kvašením. Nádoby s mladinou (povařený slad s chmelem) se nechávají stát pod polootevřenou střechou pivovaru a o fermentační proces se postarají divoké kvasinky, které se vyskytují v ovzduší tohoto belgického regionu. Sklepy, kde lambdy dozrávají, jsou vyňaty z hygienických předpisů Evropské unie a záměrně se nečistí, aby se vytvořilo vhodné prostředí pro činnost kvasinek. Lambiky zrají v sudech ze dřeva až 5 let a výsledkem je příjemně nakyslý nápoj s obsahem alkoholu kolem 5 %.

Gueuze je typ piva, které vzniká řezáním mladého a starého lambiku. Poměr mladého a starého lambiku je rozdílný s důrazem na co nejstálejší chuť. Výsledkem je pivo šumivého charakteru s lehce nakyslou příchutí. Před konzumací leží gueuze až dva roky ve sklepích restaurací a barů a následně se servíruje ve sklenicích podobných těm na šampanské.

Osvěžujícím pšeničným pivům se říká blanche nebo witbier (bílé pivo). Bílé pivo se vaří v západním regionu Hoegaarden, což je i nejznámější značka bílého piva, a vyznačuje nakyslou, osvěžující chutí. Jedná se o lehké pivo s obsahem alkoholu pouze 5 %. Řada Belgičanů jej pije o teplých letních večerech s plátkem citronu.

Výjimkou nejsou ani piva s příchutí višně, maliny, zázvoru, medu, mandlí nebo vanilky.

Belgické sýry

Výroba belgických sýrů je méně známá než v sousedním Nizozemsku. Belgičané zůstávali dlouho věrni holandským typům sýrů, které do země dovážely. Vlastní výroba se v Belgii rozšířila až po 2. světové válce. K belgickým sýrům s nejlepší pověstí patří trapistické sýry, které se vyrábějí podle původních klášterních receptů, tzv. abdijkaase.

Zdroj:
knižní průvodce Belgie, Lucembursko – nakladatelství freytag & berndt
knižní průvodce Společník cestovatele Brusel – nakladatelství Ikar
http://okouzli.cz/…cka-kuchyne/

Zobrazeno: 291x

Chytrý filtr zájezdů

Vybírejte z tisíců "poznávaček"

Vyhledat zájezd

Školní zájezdy Belgie

Vzorové programy, zájezdy na míru

ŠKOLNÍ ZÁJEZDY

DÁRKOVÉ POUKAZY

DÁRKOVÉ POUKAZY

Nechte si posílat novinky na Váš e-mail:

PRO TRAVEL CK, s.r.o.
NAJDETE NÁS NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
NAJDETE NÁS NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
ČLENSTVÍ a CERTIFIKÁTY
ČLENSTVÍ a CERTIFIKÁTY
ACCKA ATECR Certifikát CSKS BritAgent E-lerning
UŽITEČNÉ ODKAZY
UŽITEČNÉ ODKAZY
POZNÁVACÍ ZÁJEZDY
POZNÁVACÍ ZÁJEZDY
JAZYKOVÉ KURZY
JAZYKOVÉ KURZY