Flamenco
Pravé flamenco je více než folklorní představení, je to vyjádření hlubokého, niterného pocitu. I když se flamenco provozuje po celém Španělsku a dokonce po celém světě, k dokonalosti dozrálo v horké a horkokrevné Andalusii a zrodilo se mezi cikány (gitanos), kteří do Španělska přišli z Asie. Od 16. 10.2010 je flamenco zařazeno na seznam nehmotného dědictví UNESCA.
Původ flamenca je obtížné vystopovat. Za hlavní tvůrce jsou považování cikáni, kteří vlastní kulturu ozvláštěnou indickými prvky smísili s maurským a andaluským folklorem a židovskou a křesťanskou hudbou. V oblasti Andalusie cikáni sídlili od raného středověku, ale až v 18. století se začalo vyvíjet do současné podoby.
Flamenco, jehož tradice se neustále vyvíjí, spočívá na třech pilířích, jimiž jsou tanec (baile), zpěv (cante) a hra na kytaru (toque). Neexistuje přísná choreografie a tanečníci od základních pohybů improvizují podle rytmu kytary a svých pocitů. Vláčné pohyby rukou tanečníků slouží k vyjádření pocitů, ať je to bolest, smutek nebo štěstí. Pro zpěváky je často typický drsný, chvějivý hlas a hrdý, ale půvabný postoj tanečnice budí dojem potlačované vášně. Kytara hraje při flamencu důležitou roli, neboť obvykle doprovází zpěváka. Flamenková kytara se vyvinula z klasické kytary, která vznikla ve Španělsku v 19. století. Flamenkové kytary mají nižší a lehčí konstrukci a zesílenou ozvučnou desku, na kterou se vyklepává rytmus. Stejně důležitý jako rytmus kytary je však i tleskání a podupávání tanečníků v botách na vysokých podpatcích. Tanečníci mohou rovněž klapat do rytmu kastanětami.
Od 70. let 20. století pronikají do flamenca vlivy z popu, rocku, jazzu, reggae nebo i hip hopu. Hudební podniky v andaluských městech, kde se flamenco předvádí komerčně, se nazývají tablaos a občas nabízejí mimořádnou kvalitu.
Zobrazeno: 1438x