Historie Belgie

Belgie jako samostatný stát vznikla až v r. 1830 a mezinárodně byla uznána o rok později. Její dějiny jsou úzce spjaty s historií okolního území nazývaného Nizozemí. Nizozemí zahrnovalo zhruba území dnešní Belgie, Nizozemska a Lucemburska.

Starověk

Belgové byli velká skupina keltských kmenů, které v 2. a 1. století př. n. l. žily v severním Porýní, dnešní Belgii a Nizozemsku, v Galii (severní Francii) a jižní Anglii. Belgové byli vynalézavý národ, vytrvale se bránili proti Římanům, kteří se je brzy naučili respektovat. Římané se na území dnešní Belgie usadili již v 1. století př. n. l., kdy zde jižně od Rýna založili svou provincii Belgica nazvanou právě podle keltského kmene Belgů.

Středověk

Území dnešní Belgie bylo v 5. století ovládáno germánskými Franky, kteří dali základ vzniku říše, která dosáhla největšího rozmachu za vlády Karla Velikého. Po zániku Franské říše v polovině 9. století vznikly následnické státy na území dnešního Německa a Francie, mezi které byla Belgie rozdělena. Belgie byla ve středověku oblastí proslulá bohatými obchodními městy. V 15. století bylo toto území součástí Burgundska, r. 1477 za vlády Maxmiliána I. se stalo součástí habsburských nizozemských držav.

Belgie v područí jiných států

V r. 1553 získal vládu nad Nizozemím španělský král Filip II., který se jako bigotní katolík pokusil vnutit protestantskému Nizozemí katolictví. Mimo jiné také zaváděl nové daně a centralizoval svou moc dosazením španělských správců. Do čela odboje se postavil protestantský princ Vilém Oranžský, který usiloval o nezávislost na španělské nadvládě. Jižní provinci Nizozemí (dnešní Belgie) se v konfliktu však přiklonily na stranu španělského krále. R. 1581 vyhlásily Spojené provincie nizozemské nezávislost na Španělsku, která byla oficiálně uznaná až uzavřením Vestfálského míru r. 1648.

Území Belgie však jako tzv. Španělské Nizozemí zůstalo v držení španělské větve habsburské dynastie. Po smrti bezdětného krále Karla II. r. 1701 se rozpoutal spor o území dnešní Belgie mezi Francií a Rakouskem. Po válce o tzv. španělské dědictví (1701–14) připadla Belgie do rukou rakouské větve Habsburků a mluví se o ní jako o Rakouském Nizozemí. V té době v zemi pobývali i mnozí příslušníci české šlechty, kteří byli ve službách Habsburků. Poté, co se rakouské země postavily proti francouzské revoluci, byla r. 1794 oblast Belgie obsazena Francouzi. V r. 1806 vytvořil francouzský císař Napoleon na zdejším území Spojené království nizozemské, do jehož čela dosadil svého bratra Ludvíka. Ludvík Bonaparte se pokoušel o nezávislou politiku a byl mezi obyvateli celkem oblíben.

Po porážce Napoleona v r. 1814 v bitvě u belgického Waterloo, se na trůn Nizozemí vrátila Oranžská dynastie v čele s vévodou Vilémem IV. Oranžským, který se prohlásil králem a jako Vilém I. vytvořil konstituční monarchii. Belgie a Lucembursko se však postupně od Nizozemí odtrhly a vyhlásily nezávislost (Belgie r. 1830 a Lucembursko v r. 1867).

Osamostatnění Belgie

V r. 1815 se někdejší Rakouské Nizozemí stalo součástí Nizozemského království a po revoluci r. 1830 vzniklo Belgické království. Bylo velmocemi uznáno o rok později, kdy byl králem zvolen princ Leopold Sasko-Koburský. Koncem 19. století se Belgie stala významnou koloniální mocností, která získala oblasti ve střední Africe (území dnešní Demokratické republiky Kongo, Rwandy a Burundi), které v 60. letech 20. století vyhlásily nezávislost.

Mezinárodní smlouva přijatá r. 1839 zaručovala Belgii neutralitu, Německo však tuto smlouvu r. 1914 a opět r. 1940 zcela ignorovalo. Na belgickém území se odehrála během obou světových válek řada krutých bitev, např. bitva u Ypres, která se nechvalně proslavila použitím otravného plynu (yperitu), nebo bitva v Ardenách.

Ústavní reformy zavedené r. 1971 učinily z Belgie federaci poloautonomních oblastí: vlámsky mluvících Flander, francouzsky mluvícího Valonska a dvojjazyčného Bruselu – sídla NATO a Evropské unie. R. 1980 si jednotlivé oblasti zřídily své vlastní parlamenty a vlády. V r. 1993 se Belgie stala federací, když byla v ústavě označena jako „federální stát, skládající se ze společenství a regionů“.

Nejdůležitější milníky dějin Belgie:

• od 7. století př. n. l. – na území Belgie keltské etnikum Belgů
• 1. století př. n. l. – vpád Římanů, vznik provincie Galia Belgica, ve které se postupně vyprofilovala 2 hlavní města – Remeš a Trevír
• počátek 5. století – s pádem římské říše vpád germánských Franků – flanderský sever země (následně Vlámský) se germanizuje, jih země (Valonský) zůstává římský
• 9. století – rozpad Francké říše, belgické území rozděleno mezi Francii a Svatou říši římskou, nastupuje období prosperity v podstatě nezávislých městských státečků (Gent, Ypres, Antverpy, Bruggy)
• 14. století – sjednocení v tzv. 17 kolonií pod rukou burgundského vévody Filipa Smělého, v 15. století burgundští vévodové vymírají, dědici se stávají španělští Habsburkové, díky nimž získává budoucí Belgie název Španělské Nizozemí
• počátek 18.století – válka o španělské dědictví (po smrti bezdětného Karla II.) – r. 1714 belgické území připadá do rukou rakouských Habsburků a nese název Rakouské Nizozemí
• 1795 – trvající spor o dědictví ukončuje vpád Napoleona, který belgické území připojuje k Nizozemí
• 1815 – po pádu Napoleona ustanoveno na Vídeňském kongresu opětovné připojení Belgie k nově vzniklému Spojenému království nizozemskému
• 4.10.1830 – belgické povstání, definitivní odtrhnutí Belgie od Nizozemí, 21.7.1831 vyhlášena konstituční monarchie, tento den slaven dodnes jako Den nezávislosti, Belgie získává svoji neutralitu
• 2. polovina 19. století – získává Belgie významnou kolonii Kongo, při drancování přírodního bohatství Konga Belgií mezi léty 1880–1920 však snížena populace původního obyvatelstva na polovinu (úbytek obyvatelstva v řádu několika milionů)
• 1914 a 1940 – narušena dvakrát neutralita Belgie vpádem Německa
• poválečné období – transformace Belgie v předního ochránce kolektivní bezpečnosti v Evropě – r. 1948 vzniká Benelux (Hospodářská unie Belgie, Nizozemska a Lucemburska), r. 1949 členem NATO, r. 1957 Belgie spoluzakladatelem EHS (Evropské hospodářské společenství)
• 1970–2001 – postupná federalizace Belgie (3 federální regiony – neutrální Brusel, vlámské Flandry a Valonsko) způsobená dlouhodobými konflikty mezi Valony a ekonomicky prosperujícími Vlámy usilujícími o osamostatnění po vzoru české Sametové revoluce

Zdroj:
knižní průvodce Belgie, Lucembursko – nakladatelství freytag & berndt
http://geo-evropa.upol.cz/…orie-belgie/

Zobrazeno: 3204x