Historie Chorvatska

Starověk a raný středověk

Ve starověku bylo území dnešního Chorvatska obýváno ilyrskými kmeny, které své území nazývali Ilyrie. Mezi ilyrské kmeny patřili také Dalmati, kteří se usadili ve střední části země a kteří dali jméno tomuto území – Dalmácie. Přibližně kolem r. 400 př. n. l. začali území Ilyrie dobývat Keltové. Dalmatské pobřeží a další pobřežní a ostrovní města byly v této době kolonizovány Řeky a mezi ilyrskými kmeny a starověkým Řeckem se rozvíjely obchodní kontakty. V 1. století př. n. l. ovládli dnešní Chorvatsko Římané. Za doby Římanů bylo Chorvatsko známo jako provincie Illyricum.

Ve 4. a 5. století se území stalo terčem mnoha útoků barbarských kmenů ze severu a východu (např. Hunů nebo Gótů). V době velkého stěhování národů (6. a 7. století) se na Balkánský poloostrov dostal i kmen Chorvatů, kteří byli stejně jako další slovanské kmeny podřízeni mocnému kmeni Avarů. V 8. století se část území dostala pod vliv Franské říše poté, co byli Avaři poraženi Karlem Velikým.

V r. 819 se Chorvaté v čele s panovníkem Ludvíkem Posávským (chorvatsky Ljudevit Posavski) pokoušeli zbavit franské nadvlády během povstání, které však bylo krvavě potlačeno. V polovině 9. století, kdy v Chorvatsku vládli první vládci z dynastie Trpimírovců, zde vznikl samostatný stát. Doba jejich vlády znamenala pro Chorvatsko období rozkvětu a síly. Vymřením dynastie Trpimírovců skončilo pro Chorvatsko krátké období samostatnosti (879–1090) a o jeho území začaly usilovat Uherské království, Benátky a Byzanc. Z tohoto západu vyšly vítězně Uhry, se kterými bylo Chorvatsko spojeno personální unií v letech 1102–1918.

Personální unie s Uhrami

Zpočátku byla zachována rozdílnost Chorvatska v rámci Uherského království. Chorvatsko nebylo vazalským územím, ale spíše mělo postavení rovnocenného partnera s rozsáhlými autonomními pravomocemi, např. vlastní vojsko, oddělená korunovace chorvatského krále aj. Postupně však byla správa Chorvatska omezována a došlo k reformám. Poté, co v r. 1308 nastoupili na uherský trůn Anjouovci, probíhala v Chorvatsku více než století trvající občanská válka.

V 16. století začali do jihovýchodní Evropy pronikat Turci. Po bitvě u Moháče r. 1526 většinu Chorvatska ovládali Turci a zbytek připadl Habsburkům. Habsburkové ovládali pouze území kolem Záhřebu. Od 15. do 18. století bylo území Dalmatského Chorvatska pod nadvládou Benátek.

V 15. století byl Dubrovník městskou republikou a za svou autonomii platil tureckému sultánovi tzv. haradž (forma daně), a to od r. 1481 až do r. 1806. Město bylo významné obchodní centrum a zdejší obchodníci vedli obchod hlavně s Evropou, ale dostali se také až do Afriky. Období 15.-18. století tak bylo zlatým věkem Dubrovníku.

Habsburská nadvláda

Chorvatsko bylo pod habsburskou vládou vystaveno centralistické politice vídeňského dvora. Chorvatská šlechta vyvíjela tlak na Habsburky, aby získali zpět území od Turků. Dokonce proběhlo i protihabsburské povstání, které se však nezdařilo a jeho představitelé byli ve Vídni popraveni. V Chorvatsku poté nastalo období přísných represí a Chorvaté byli vystaveni silné maďarizaci. Po úspěšné bitvě o Vídeň v r. 1683 začalo úspěšné získávání chorvatských území okupovaných Turky. O chorvatské území soupeřilo Rakousko a Benátky.

Během vlády Josefa II. byla snaha o germanizaci Maďarska a Chorvatska, což se ale setkalo s odporem uherské i chorvatské šlechty. V té době také začala snaha o prosazení národního jazyka. Chorvatské hnutí národního obrození v první polovině 19. století, tzv. ilyrismus, souvisí se vznikem Ilyrských provincií. V letech 1809–14 bylo Chorvatsko součástí Napoleonových Illyrských provincií.

V r. 1848 došlo k revoluci a obnově chorvatské nezávislosti a o rok později se Chorvatsko a Slavonie staly součástí Rakouského císařství. Po rakousko-uherském vyrovnání v r. 1867 se však Chorvatsko opět stalo součástí Uher a v r. 1868 mu byla přiznána částečná autonomie v rámci chorvatsko-maďarského vyrovnání.

Chorvatsko ve 20. století

Od poloviny 19. století se začalo častěji mluvit o sjednocení Chorvatů a Srbů. Na počátku 20. století došlo k vytvoření chorvatsko-srbské koalice. Na počátku první světové války byl založený Jihoslovanský výbor, který hlásal myšlenku jednoty Chorvatů, Srbů a Slovinců. Svou činnost výbor zahájil v Římě a pokračoval s ní v Londýně. Dne 20. července 1917 výbor schválil Korfskou deklaraci o vytvoření státu Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Po porážce Rakousko-Uherska v 1. světové válce byla v říjnu 1918 vyhlášena nezávislost Chorvatska, které se stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později přejmenováno na Jugoslávii). Chorvaté však pociťovali odpor k tomu, co považovali za projevy srbské nadvlády a centralizace, a po nacistickém útoku na Balkán v dubnu 1941 opět vyhlásilo Chorvatsko nezávislost. Vznikl fašistický režim Ante Paveliće, jehož brutální vláda vedla k partyzánské válce v čele s Josipem Broz Titem. V r. 1945 se Chorvatsko stalo součástí Federativní republiky Jugoslávie, avšak stále existovalo ilegální hnutí usilující o nezávislost.

K výraznějším projevům snahy vyhlášení nezávislosti Chorvatska došlo až koncem 80. let. V květnu 1990 byla ustanovena nekomunistická vláda, která následně dne 25. května vyhlásila společně se Slovinskem nezávislost.

V červenci 1991 začaly útoky jugoslávské lidové armády složené převážně ze Srbů proti Chorvatsku. Boje přerostly v občanskou válku a v lednu 1992 bylo dojednáno příměří. V té době však Srbové, kteří drželi velkou část chorvatského území, rozpoutali ve smíšených srbsko-chorvatských oblastech „etnické čistky“. Tisíce Chorvatů musely opustit své domovy a na třetině území Chorvatska byl vyhlášen nezávislý stát Srbská Krajina. Během etnických čistek padly desítky tisíc lidí. Na prohlubující se konflikt zareagovala OSN vysláním svých ochranných jednotek do země. Boje však pokračovaly až do března 1994, kdy chorvatská vláda a vláda samozvané Srbské Krajiny podepsaly dohodu o příměří. Jelikož Chorvatsko nezaručilo Srbské Krajině nezávislost a nedovolilo spojení se Srbskem, tak mírové síly OSN zůstaly v zemi. V srpnu 1995 podniklo Chorvatsko mohutný protiútok, při kterém vyhnalo Srby z Krajiny, a jediným chorvatským územím v držení Srbů zůstala Východní Slavonie. V dubnu 1997 se ve východní Slavonii konalo referendum a území přešlo pokojnou cestou pod kontrolu chorvatské vlády.

Chorvatsko vstoupilo do Evropské unie dne 1. července 2013.

Zobrazeno: 689x