Historie Estonska

Estonci jsou potomci ugrofinských kmenů, které na zdejší území přišly někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Pobaltská oblast se dlouho před naším letopočtem stala známou vývozem jantaru. Zdejší kmeny obchodovaly s Římskou říší a Germány, později také s Vikingy a Rusy.

Estonsko pod cizí nadvládou

Ve 12. století začali do Pobaltí pronikat germánské kmeny, které hledali svůj prostor na východě. Křesťanství se do Estonska dostalo až ve 13. století během křížových výprav vedených Řádem německých rytířů. Sever Estonska i s Tallinem dobyli v r. 1219 Dánové. Po několika povstáních Estonců proti dánské nadvládě bylo Estonsko v r. 1346 prodáno Řádu německých rytířů. Tallin se posléze společně s dalšími pobaltskými přístavy stal součástí Hanzy.

V polovině 16. století začala Hanza ztrácet svou moc a rostla nespokojenost původního obyvatelstva, které bylo pouhými nevolníky. O území Estonska se začaly zajímat okolní mocnosti – polsko-litevská unie, moskevské knížectví a Švédsko. V r. 1558 začala Livonská válka, která trvala dlouhých 25 let. Moskevské knížectví mělo zájem o území Estonska, protože nemělo žádné přístavní město, které by mohlo využívat při kontaktu se západními zeměmi. V r. 1557 pronikl vládce Moskevského knížectví Ivan IV. Hrozný se svojí armádou na estonské území a v r. 1559 poté, co dobyl více než dvacet měst, s boji přestal, protože zároveň vedl boje s Tatary na jihu své říše. V r. 1560 se litevští rytíři pokusili získat zpět svá ztracená území, ale neuspěli. Následovaly další boje mezi Moskevským knížectvím a polsko-litevskou unií, které skončily až v r. 1581, kdy se polský král a Ivan IV. dohodli na ukončení bojů a rozdělení území.

V r. 1561 se severní území dnešního Estonska připojilo ke Švédskému království, aby bylo chráněno před Ruskem a Polskem. Území Livonska (jižní část Estonska a sever Lotyšska) získalo Švédsko v r. 1629 na úkor polsko-litevské unie v polsko-švédské válce. V r. 1645, po dobytí ostrova Saaremaa, ovládalo Švédsko již celé území dnešního Estonska. Období švédské nadvlády znamenalo řadu reforem, jejichž cílem bylo snížit vliv německy mluvící aristokracie ve prospěch estonsky mluvícího obyvatelstva. Švédové také upevnili luteránství a založili kvalitní školství včetně založení univerzity v Tartu (1632).

Estonsko jako součást Ruské říše

Rusko po porážce v Livonské válce sice prohrálo, ale car Petr I. Veliký se rozhodl zničit Švédsko jako regionální velmoc v tzv. Severní válce (1700–21), která přinesla období ničení a strádání. Ačkoliv se území Estonska od r. 1721 začlenilo do Ruské říše, tak právní systém, městská správa i školství zůstalo německé. Němci vlastnili většinu půdy, ovládali všechna města a celkem dobře vycházeli s carskými úřady. V této době působili v Estonsku Moravští bratři, samostatná součást mezinárodní větve evangelické Jednoty bratrské. Ti přeložili bibli do estonštiny, což se nelíbilo baltským Němcům, kteří si stěžovali u carské vlády. Rusové pak zakázali působení Moravských bratrů na území Estonska. To vedlo k nenápadnému protestu ze strany Estonců, kteří začali přestupovat k pravoslavnému náboženství. Reakce carského Ruska byla překvapivá, neboť car přestupy zakázal. Výsledkem byla silná sekularizace estonské inteligence a dodnes patří Estonci k nejateističtějším v Evropě.

Ve 20. letech 19. století se začali první univerzitně vzdělaní Estonci veřejně hlásit ke svému mateřskému jazyku a původu. Estonské národní obrození se rozvíjelo od poloviny 19. století a vyhraňovalo se proti němčině a Baltským Němcům, ale také proti Rusku a rusifikaci.

Estonsko ve 20. a 21. století

Během první světové války bylo Pobaltí okupováno Německem. Estonští nacionalisté se nejprve snažili o lepší postavení v rámci carského Ruska, ale po bolševické revoluci v r. 1917 přinesli požadavky na úplnou nezávislost země. Po pádu carského Rusko vyhlásilo Estonsko 24. února 1918 nezávislost. Na tento akt zareagovalo Německo i bolševické Rusko vojenským útokem. Následovala válka za nezávislost trvající dva roky, kterou Estonsko vyhrálo. Svou nezávislost si udrželo 22 let a po většinu doby bylo parlamentní republikou. V reakci na pokus o fašistický převrat vyhlásil v r. 1934 prezident Konstantin Päts autoritářský režim trvající do r. 1940.

Po vypuknutí druhé světové války se Estonsko prohlásilo za neutrální stát. Na podzim 1939 rozhodl Hitler o vystěhování baltských Němců z Estonska. Po německé invazi našla polská ponorka Orzel útočiště v Tallinu. Když na Polsko zaútočil i Sovětský svaz, tak Estonci umožnili polské ponorce uniknout. Rusové obvinili Estonsko z porušení neutrality a vyhlásili ultimátum – Estonsko mělo poskytnout vojenské základny na svém území. Prezident Päts souhlasil, ale Sovětskému svazu to nestačilo a v červnu 1940 provedl invazi do Estonska. Mnoho politických a intelektuálních vůdců včetně prezidenta Pätse bylo popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř. V letech 1941–44 byla země okupována Němci. Byla plánována postupná germanizace regionu a židovská menšina byla vyhlazena (Estonsko bylo první zemí s úplně vyhlazenou židovskou populací). V r. 1944 bylo Estonsko osvobozeno Rudou armádou a následovala 46 let trvající sovětská okupace a vytvoření Estonské sovětské socialistické republiky.

Estonsko obnovilo svou nezávislost 20. srpna 1991 a poslední ruské jednotky území státu opustily 31. srpna 1994. V březnu 2004 se Estonsko stalo součástí NATO a v květnu téhož roku členem Evropské unie.

Stručná historie Estonska:

11. století – začíná pokřesťanštění Estonska, většina lidí přijímá křesťanství ve 13. století
12.-13. stol. – vytváření estonské národnosti
1219–1346 – území ovládají Dánové a zakládají Tallin (1202)
13.-16. století – území dobyto řádem německých rytířů a stalo se součástí Livonska – germanizace; boje mezi Livonským řádem, estonskými biskupy, polsko-litevskou unií, Novgorodem atd.
14. století – estonská města se stávají důležitými obchodními centry, Tallin je členem hanzovní ligy
1558–83 – Livonská válka – severní území připadlo Švédsku, jižní Polsku a ostrov Saaremaa Dánsku
1625 – výhra Švédů v Livonských válkách, kteří obsazují celé Estonsko, nastává rozmach vědy a učení
1700–21 – Severské válka – Estonsko připojeno k Rusku, neúspěšná rusifikaci Estonců
60. léta 19. století – rozmach národního hnutí
24. února 1918 – Estonci využívají bolševické revoluce a vyhlašují samostatný stát, který je ale okamžitě okupován Německem, jehož vojska zde setrvávají až do začátku listopadové revoluce v Německu, následující válka s bolševickou armádou trvá až do r. 1920
1934 – politické krize využívá prezident Päts a sám se chopí vlády
23. srpna 1939 – na základě paktu Ribbentrop-Molotov se Estonsko společně s Finskem a ostatními pobaltskými státy stává součástí SSSR
druhá světová válka – r. 1941 přechází Pobaltí pod Německo; 9. března 1944 sovětský pumový útok zničí Tallin, o den později “osvobozuje” zemi sovětská armáda a Estonsko se opět stává částí SSSR, nicméně partyzánská válka trvá v jižním Estonsku až do roku 1978
1988 – demonstrace za nezávislost Estonska
20. srpna 1990 – Estonsko vyhlašuje nezávislost, 17. září OSN uznává nezávislost pobaltských států
2004 – členem EU, od r. 2011 členem eurozóny