Historie Lotyšska

Raná historie Lotyšska

Území dnešního Lotyšska bylo osídleno již v 10. tisíciletí př. n. l. Kolem r. 3000 př. n. l. sem přišly starobaltské kmeny. Území dnešního Lotyšska proslulo jako obchodní křižovatka, neboť přes něj vedla cesta „od Vikingů k Řekům“, která je zmiňována ve starých kronikách. Později tuto významnou spojnici podél řeky Daugavy využívali i obchodníci ze severských států a Německa. Tehdejší obyvatelé Lotyšska se aktivně podíleli na obchodu, neboť lotyšské pobřeží bylo v Evropě známé jako místo, kde se získával jantar. Zdejší jantar byl známý i ve starověkém Řecku a v Římské říši.

První křesťanští misionáři byli na zdejší území vysíláni až koncem 12. století. V r. 1193 vyslal papež Celestin III. do severní Evropy křížovou výpravu, aby obrátila na křesťanskou víru místní pohanské kmeny. V r. 1201 byla založena Riga a o deset let později byl položen základní kámen ke zdejší katedrále. V r. 1282 se Riga začlenila do severoněmecké obchodní společnosti Hansy a stala se tak důležitou obchodní křižovatkou mezi východem a západem. Započal tak německý vliv v Lotyšsku. Ve 13. století vznikl pod německou vládou na území dnešního Lotyšska a Estonska feudální svaz známý jako Livonsko.

Lotyšsko pod cizí nadvládou

Díky své strategické pozici a prosperujícímu městu Riga byla lotyšská území předmětem častých konfliktů mezi několika velmocemi – Pruskem (pozdější Německo), Polskem, Švédskem a Ruskem. V 16. století se území Lotyšska po Livonské válce (1558–83) dostalo pod polsko-litevskou nadvládu a luteránská víra se prosadila na většině území s výjimkou oblasti Latgalska.

Na začátku 17. století vypukla mezi polsko-litevskou unií a Švédskem válka (1600–29), ve které Švédsko získalo převahu, většina dnešního Lotyšska připadla švédské koruně a Riga v té době byla největším švédským městem. Došlo tak k upevňování vlivu reformace, zatímco oblast Latgalska zůstala pod polskou kontrolou a dodnes se jedná o silně katolickou oblast. V 17. století také získalo Kuronské vévodství, jedna z částí Livonska, dvě kolonie – ostrov Tobago v Karibiku (v letech 1637–90) a ostrov u ústí řeky Gambie v Africe (v letech 1651–60).

Nejdelší nadvládu nad Lotyšskem mělo Rusko, které lotyšské území získalo po Velké severní válce (1700–21) poté, co se Švédsko vzdalo svých baltských území. V r. 1795 v rámci třetího dělení Polska byly k Rusku připojeny i zbývající oblasti Lotyšska. Lotyšsko v době carského Ruska bylo v popředí industrializace a na konci 19. století patřilo k nejrozvinutějším částem Ruska. V polovině 19. století se na různých místech Evropy začala šířit idea národního obrození. Nejinak tomu bylo i v Lotyšsku. Již od příchodu křesťanských misionářů i během švédské a ruské nadvlády patřila většina půdy lidem německého původu. Lotyšské vlastenecké hnutí se tak proti německým vlastníkům půdy spojilo i s lidmi ruského původu.

Lotyšsko ve 20. století

Myšlenka nezávislého Lotyšska se zrodila již na počátku 20. století a během první světové války jen zesílila. V první světové válce Lotyšsko bojovalo na ruské straně a lotyšští střelci si pro svou odvahu vysloužili uznání po celé Evropě. Po konci první světové války se Lotyšsko ocitlo v neobvyklé situaci. Po bolševické revoluci a následné kapitulaci Ruska byla v březnu 1918 podepsána mírová smlouva známá jako Brestlitevský mír, ve které území Lotyšska připadlo Německu. Po porážce ve válce se však Německá říše zhroutila a Lotyšsko se tak mohlo osamostatnit.

Lotyšsko vyhlásilo nezávislost 18. listopadu 1918. Ačkoliv Německo nezávislost Lotyšska uznalo jen několik dní po vyhlášení nezávislost, místní Němci vytvořili Zeměbranu, která se postavila proti novému státu. Bolševické Rusko nezávislost Lotyšska neuznalo a jen několik dní poté zahájilo vojenskou intervenci do Pobaltí. Německou Zeměbranu se Lotyšsku podařilo porazit v červnu 1919 a lotyšskou osvobozeneckou válku proti Rusku pomohli Lotyšům vyhrál Poláci. Boje oficiálně skončily v srpnu 1920, kdy byl podepsán Rižský mír. Mezinárodní společenství však nezávislost země uznalo až v lednu 1921.

Hrdinou bojů o nezávislost byl Karlis Ulmanis, který se stal prvním premiérem a zasadil se o vytvoření parlamentní demokracie. V průběhu let zastával několik ministerských funkcí a v r. 1934 rozpustil parlament a jako nacionalistický prezident převzal státní moc a zavedl autoritativní režim. V meziválečném období bylo Lotyšsko často dáváno za příklad jako země, ve které se dbá na práva menšin. Začal hospodářský rozvoj a ve 30. letech mělo Lotyšsko jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.

V červnu r. 1940 vpadl Sovětský svaz do Lotyšska a dne 25. března 1941 začaly první masové deportace na Sibiř. V červenci 1941 Německo porušilo pakt Ribbentrop-Molotov a baltské státy zabralo. Německé vojáky část lotyšského obyvatelstva zpočátku vítala jako osvoboditelé, ale v průběhu války z důvodů zvěrstev páchaných nacisty se Lotyši postavili proti Německu. V r. 1944 probíhaly na území Lotyšska těžké boje mezi sovětskými a německými vojsky, v nichž získal Sovětský svaz převahu a Lotyšsko se opět dostalo pod sovětskou okupační správu.

V poválečných letech začala rozsáhlá rusifikace a desítky tisíc obyvatel byly deportovány do sovětských gulagů na Sibiři. Nastalo masivní přistěhovalectví Rusů, Ukrajinců a Bělorusů a ruština se stala dalším oficiálním jazykem země. Zatímco v meziválečném období bylo Lotyšsko zemědělskou velmoci exportující své potraviny do mnoha zemí Evropy, tak během sovětské okupace po druhé světové válce se muselo přeorientovat na průmyslovou výrobu.

Na cestě k obnovení nezávislosti

V 80. letech začala sílit snaha o obnovu státní nezávislosti. V den 50. výročí od podepsání paktu Ribbentrop-Molotov (23. srpna 1989) utvořili Lotyši, Litevci a Estonci lidský řetěz v délce 600 km z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu, aby tak obrátili pozornost světa na osud pobaltských států. Symbolicky tak vyjádřili společné přání obnovit nezávislost pobaltských zemí. Série podobných akcí, k nimž docházelo na hudebních festivalech po celém Pobaltí, se někdy nazývá „Zpívající revoluce“ (1987–1990).

Lotyšsko vyhlásilo nezávislost 4. května 1990, ale uznána byla až 21. srpna 1991 poté, co se po pokusu o puč rozpadl Sovětský svaz. Od r. 2004 je Lotyšsko členem Evropské unie a NATO, je součástí i Schengenského prostoru a evropskou měnu přijalo v lednu 2014.

Stručný přehled dějiny Lotyšska:

3. tisíciletí př. n. l. – příchod baltských kmenů
12. století – na území Lotyšska pronikají němečtí kupci; r. 1193 křížová výprava za účelem pokřesťanštění místního obyvatelstva
1201 – založení Rigy
13.-15 století – války mezi různými německými osadami
16. století – na území Lotyšska proniká protestantství
17. století – po polsko-švédské válce je Lotyšsko rozděleno, jižní část připadá Litvě a severní Švédsku; Lotyšsko obchoduje s celým světem a dokonce získává kolonie – karibský ostrov Tobagoa ostrov u Gambie
18. století – v tzv. severských válkách vítězí Rusko, které získává území Lotyšska
19. století – období národního obrození, prudký rozvoj Rigy, která se stává třetím nejdůležitějším průmyslovým městem Ruské říše
1918 – Lotyšsko získává nezávislost, dlouho ale ještě válčí s německým výsadkem a pak s bolševickou armádou; po válce země zaznamenává velký ekonomický růst a ve třicátých letech má jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě
1939 – začíná ruská okupace
červen 1941 – během jedné noci, je deportováno několik set obyvatel na Sibiř
1941 – německá okupace trvající do roku 1944
1944 – Lotyšsko je osvobozeno Sovětskou bolševickou armádou a opět stává součástí SSSR, nicméně západní cíp Lotyšska odolává až do konce války; partyzánská válka trvá až do roku 1951.
1949 – kolektivizace je zde spojena s další vlnou deportací, např. v květnu 1949 je během jednoho dne deportováno na Sibiř 42 000 lidí
1988 – je na rižském hradě opět vyvěšena předválečná vlajka
1990 – je vyhlášena samostatnost s přechodovým obdobím
1991 – po útoku sovětských tanků na Vilniuskou televizní věž reaguje i lotyšské obyvatelstvo a jsou postaveny barikády kolem parlamentu; v referendu je schválena nezávislost Lotyšska poměrem 88 % hlasů
21. století – od r. 2004 členem EU a NATO, je součástí i Schengenského prostoru a eurozóny