Historie Maďarska

Raná historie

Kolem r. 400 př. n. l. do Panonské nížiny pronikli Keltové, které si kolem r. 12 př. n. l. podmanili Římané, kteří zde vytvořili provincii Pannonia. Během stěhování národů územím dnešního Maďarska procházeli germánské kmeny. Po nich zde ve 4. století Hunové vytvořili jádro své říše a po rozpadu jejich říše území ovládli Avaři. V 6. století Avaři podnikali výboje proti sousední Francké říši a západoslovanským kmenům. Avaři na území Maďarska zůstali až do 8. století. V tu dobu se zde začalo usazovat i slovanské obyvatelstvo a v 9. století se část dnešního Maďarska stalo součástí Velkomoravské říše, jejíž zánik zapříčinil příchod ugrofinských kmenů – Maďarů. Výboje ugrofinských kmenů na sousední území ukončila bitva na řece Lechu v r. 955, která skončila společným vítězstvím českého knížete Boleslava I. a německého krále Oty I. Velikého. Uherské kmeny po porážce změnily způsob svého života z polokočovného na usedlý a usadili se v Panonské nížině.

Středověké Maďarsko

Na konci 10. století se do čela maďarských kmenů dostal Štěpán z dynastie Arpádovců, který je považován za tvůrce maďarského státu. V r. 1001 byl korunován na uherského krále Štěpána I., přijal křesťanství a po celou dobu své vlády jej šířil. Rovněž upevnil centrální moc a k území připojil Sedmihradsko, Slavonii, Chorvatsko a část Dalmácie. Tuto podobu mělo Uherské království s menšími změnami a do svého zániku v r. 1918.

V r. 1241 vpadli do země mongolští Tataři a velká část území byla vypleněna. Po porážce Tatarů začala výstavba hradů, které se staly hospodářskými a vojenskými středisky. Maďarsko zažívalo pod vládou Arpádovců období velkého hospodářského rozmachu a navazování obchodních i kulturních vztahů s dalšími zeměmi. V r. 1301 vymírá dynastie Arpádovců a novým uherským králem je zvolen syn českého krále Václava II., mladý Václav (budoucí Václav III. vládl v letech 1301–5 jako uherský král Ladislav V.). S touto volbou však nesouhlasila opoziční uherská šlechta, která podporovala dynastii Anjou a proti Václavovi se strhla vlna odporu. Z území Uher mladého Václava museli dostat až otcovy ozbrojené jednotky. Uherským králem se tedy stává Karel Robert z rodu Anjou, který založil v r. 1367 první uherskou univerzitu. Jedním z jeho nástupců se stal Zikmund Lucemburský, král uherský, český a německý. Jeho vláda byla poznamenána bojem proti Turkům, kteří od druhé poloviny 14. století pronikali z Balkánského poloostrova.

Největšího hospodářského a územního rozmachu dosáhlo Uherské království za vlády Matyáše Korvína (1458–1490). Král Matyáš je v dějinách Maďarska považován za spravedlivého a úspěšného panovníka, který přál rozvoji měst a obchodu a do země zval cizí odborníky. Jeho první ženou byla dcera českého krále Jiřího z Poděbrad, se kterým však měl spory. Po uzavření olomoucké smlouvy v r. 1478 Maďarsko získalo Moravu a Slezsko. Po smrti Matyáše Korvína získal uherský trůn opět panovníci z rodu Jagellonců.

Turecké války

V r. 1453 byla dobyta Konstantinopol a osmanští Turkové začali podnikat dobyvačné tažení směrem k severu. R. 1526 se v bitvě u Moháče střetla vojska českého a uherského krále Ludvíka II. Jagellonského a sultána Sulejmana. Ludvíkova vojska byla poražena a český a uherský král se se svým koněm utopil v tamních bažinách. Na uherský trůn nastoupil Ferdinand I. Habsburský, kterého však nižší uherská šlechta neuznala a za krále se zvolila vévodu sedmihradského Jana Zápolského, podporovaného Osmanskou říší. Uhry byly následně rozděleny na tři části: západní Uhry a Slovensko pod nadvládou Habsburků, střední Uhry pod nadvládou Turků a Sedmihradsko. Během turecké nadvlády byl hlavním městem Uherského království Prešpurk (dnešní Bratislava).

Území pod tureckou nadvládou (více než dvě třetiny dnešního území Maďarska) procházela odlišným vývojem než habsburské Uherské království. Nebyly zde příznivé podmínky pro hospodářský rozvoj a jen města, která podléhala přímo sultánovi, byla poměrně bezpečná. Venkov se začal vylidňovat a mnoho zemědělských obcí zaniklo. Turecká nadvláda trvající 150 let nezanechala mnoho kulturních památek – jen lázně a mešity.

Začátek úspěšného vytlačování Turků se datuje do r. 1683, kdy byla Vídeň zbavena obléhatelů a osvobozena. V r. 1686 byli Turci vyhnáni z Budína a v r. 1699 došlo k uzavření Karlovického míru, Turci byli vyhnáni z Uher a Habsburkové si upevňují svou moc nad územím celého Uherského království.

Vláda Habsburků

Centralizace zaváděná Habsburky se setkala s vlnou odporu uherské šlechty. Povstání v r. 1703 bylo úspěšné natolik, že vytlačilo moc Habsburků z celé země, ale po letech vyčerpávajících bojů byla země oslabena. Slibovaná pomoc ze strany Francie a od ruského cara Petra Velikého nepřišla a uherská šlechta byla nucena se dohodnout s vídeňským dvorem a v r. 1711 přijmout těžké podmínky. Majetek vzbouřené šlechty byl zabaven a z Uherska se stala druhořadá část habsburské říše.

Boj uherské šlechty proti vykořisťování vídeňského dvora vyvrcholil pro Maďary neúspěšnou revolucí v r. 1848 a následně rakousko-uherským vyrovnáním v r. 1867. Rakouský císař František Josef I. je korunován uherským králem a Uhersko se stává autonomní částí Rakouska-Uherska. Po jeho vzniku docházelo k posilování moci maďarského etnika a utlačování nemaďarského obyvatelstva uvnitř Uherského království. Postupně se začali proti maďarské nadvládě bouřit nově zformované národy – Slováci, Chorvaté a Rumuni – které dosáhli svobody po 1. světové válce

Maďarsko ve 20. století

Po 1. světové válce Uhry patřily mezi poražené velmoci a musely se vzdát velké části svého území ve prospěch Československa, Rumunska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. S tím ovšem Maďaři nebyli spokojeni a pokusili se o mírová jednání s Dohodou, ale Francie trvala na splnění požadavků následnických států. Pozdější mírová smlouva uzavřená r. 1920 v Trianonu tyto územní ztráty Maďarska potvrdila. Maďarsko ztratilo dvě třetiny svého historického území a tři pětiny své populace.

Ihned po válce byla vytvořena Maďarská republika rad pod vedení komunistické strany. Tato republika však byla potlačena a „zemským správcem“ se stal admirál Miklós Horthy, jehož fašistická vláda se začala postupně sbližovat s Itálií a Německem. Republikánská ústava byla zrušena a z Maďarska se stalo království bez krále.

V období 2. světové války se Maďarsko přidalo na stranu Německa a po válce se opět ocitlo na straně poražených. Na jaře 1945 byla země obsazena vojsky Rudé armády a po válce se dostala do sovětské sféry vlivu. V r. 1949 byla schválena ústava Maďarské lidové republiky a postupně byla země začleněna do Varšavské smlouvy a RVHP. V r. 1956 vypukla první velká otevřená akce proti tvrdému komunistickému režimu, ale byla potlačena Rudou armádou, která na území Maďarska až do r. 1991.

K pádu komunistického režimu došlo na konci roku 1989. V r. 1999 se Maďarsko stalo členem NATO a v r. 2004 vstoupilo do Evropské unie.

Stručné dějiny Maďarska:

• od 500 000 př. n. l. – první osídlení dnešního Maďarska, především oblast severního Maďarska
• 1.-4. stol. n. l. – součástí římské provincie Pannonia, jejím centrem se stalo Aquincum (dnes severozápadní část Budapešti); v té době byly založeny i osady, na jejichž katastru se dnes nachází města Szombathely, Sopron, Györ, Tác nebo Pécs; Římané byli vytlačeni germánskými kmeny na konci 5. století
• konec 10. století – země byla obydlena uherskými kmeny, které po bitvě na Lešském poli začaly obdělávat úrodnou Panonskou pánev
• středověk – na tomto území vytvořeno Uherské království (jeho součástí Panonská nížina, dnešní Slovensko, Podkarpatská Rus, Slavonie, Vojvodina, Banát a Sedmihradsko)
• 16. století – od roku 1526 (po bitvě u Moháče) je země bojištěm tureckých válek (téměř na 200 let); v 17. století se pak Uhersko postupně stává součástí Rakouské monarchie, v jejímž rámci plnilo roli spíše zemědělské země
• po r. 1848 – po tvrdě potlačené revoluci v roce 1848 a prusko-rakouské válce v roce 1866 se Maďarům povede dosáhnout Rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867
• počátek 20. století – po konci první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska byla vyhlášena republika pod vedením Mihálye Károlyiho; od nově vzniklého Maďarska se začínají odtrhávat pohraniční území obydlená příslušnými etnika jako třeba Slováci nebo Rumuni
• 1920–1946 – vyhlášeno Maďarské království – konstituční monarchie bez krále pod vedením regenta (admirála Miklóse Horthyho); Karel I. (poslední rakouský císař) se pokusil v roce 1921 dvakrát znovuzískat uherský trůn, na který měl legitimní nárok, oba pokusy ale Horthy odrazil a Karel musel odejít do exilu na portugalský ostrov Madeira; na začátku druhé světové války bylo Maďarsko neutrální, později se do války zapojilo, ze země bylo na konci války odvezeno a vyvražděno několik set tisíc Židů; Maďarsko bylo osvobozeno Rudou armádou 4. 4. 1945
• 1946–1989 – po druhé světové válce vznikla druhá Maďarská republika, která byla v sovětské sféře vlivu; v srpnu 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika, zemi ovládli stalinisté; v polovině 50. let dochází pod tehdejším premiérem Imrem Nagym k určitému uvolnění; Nagy se v roce 1956 během povstání pokusil o vyjednání odchodu sovětských vojsk a vyhlášení neutrality po vzoru sousedního Rakouska, povstání však bylo potlačeno a Sověty dosazená nová vláda v čele s Jánosem Kádárem vrátila zemi do Východního bloku; Nagy byl pak v roce 1958 popraven; komunistický režim padl až v roce 1989
• po roce 1989 – ustaveno demokratické státní zřízení; v roce 1999 se Maďarsko stalo členem NATO, v roce 2004 pak členem Evropské unie; od roku 2010 vládne strana Fidesz pod vedením Viktora Orbána

Zobrazeno: 1308x