Historie Rakouska

Stručné dějiny Rakouska:

• od 300 000 př. n. l. – osídlení od dob starší doby kamenné, nejstarší nálezy v oblasti Wachau (Tancující Fanny ze Stratzingu, Willendorská Venuše), nález zmrzlé mumie Ötzi u italských hranic z doby bronzové či solné mumie halštatského muže z oblasti Solné komory u Salcburku
• 1–2. století n. l. – součástí římské provincie Noricum s hlavními centry Carnuntum a Vindobona (Vídeň), 180 n. l. umírá ve Vídni Marcus Aurelius (ve válce s Markomany a Kvády)
• 4. – 8. století – období stěhování národů – vpády Hunů, Gótů a Avarů, později i Slovanů a Bavorů
• 9. – 10. století – Východní marka (založená Karlem I. Velikým) se stává jádrem budoucího rakouského státu
• 10. – 13. století – Východní marka svěřena do rukou rodu Babenberků
• 1246–1278 – po vymření rodu Babenberků přechází území na čas do rukou Přemysla Otakara II.
• 1273 – nástup Habsburků – Rudolf I. Habsburský zvolen římsko-německým králem, upevnění jeho moci po bitvě na Moravském poli (1278), kde poráží Přemysla Otakara II.
• 14. století – nové územní zisky – k Rakousku připojeno Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko, Terst
• přelom 15. – 16. století – největší územní rozmach – sňatkovou politikou Maxmiliána I. získáno Alsasko, Burgundsko, Lotrinsko, Nizozemí a državy v jižní Americe; sňatkovou politikou Filipa Sličného získán i Pyrenejský poloostrov (1504); smlouvou s Jagellonci získán nárok na uherský a český trůn (1526)
• 16. – 17. století – kruté náboženské konflikty zakončené Třicetiletou válkou a škodami napáchanými v rámci obranných válek s Turky (Osmané definitivně vyhnáni r. 1683 Evženem Savojským)
• 1. polovina 18. století – boje o španělské dědictví (r. 1701 vymírá španělská linie Habsburků, Španělsko získávají Bourboni) a boje o rakouské dědictví (po smrti Karla VI. si nárokuje rakouské území zděděné Marií Terezií Prusko, Francie a Španělsko, výsledkem ztráta Slezska)
• 2. polovina 18. století – je v duchu reforem Marie Terezie a jejího syna Josefa II., jejichž cílem bylo zahlazení rozdílů mezi jednotlivými zeměmi říše a centralizace moci
• přelom 18. – 19. století – mocenský úpadek Rakouska – série porážek od Napoleona, r. 1806 se František II. na nátlak Pruska vzdává titulu císař Svaté říše římské a tím pádem říše zaniká; ponechává si pouze titul císař rakouský a vládne jako František I.
• 19. století – obroda a vzestup národů žijících v rámci monarchie, proti tomu Metternichovský a Bachovský útlak a následné rakousko-uherské vyrovnání, které vede k nespokojenosti české strany
• počátek 20. století – Rakousko-Uhersko formálně anektuje Bosnu-Hercegovinu, pobouření Ruska a Srbska, atentát srbského studenta Gavrila Principa na rakouského dědice trůnu Ferdinanda d´Este ústí v počátek 1. světové války (1914)
• po r. 1918 – rozpad habsburské monarchie, vznik republiky, Rakousko zatížené válečnými reparacemi a zákazem spojenců sjednotit se s Německem, prohloubení vnitrostátních problémů umocňují extrémistické tendence, jejich vyústění v hitlerovský anšlus Rakouska v r.1938
• 1945–55 – pro setrvání na straně Německa až do konce 2. světové války rozděleno Rakousko do 4 okupačních zón, následuje desetileté období denacifikace, po kterém Rakousko r. 1955 získává opět plnou suverenitu a stává se členem OSN
• po roce 1955 – trvalé udržování neutrality
• 1995 – vstup do EU

Zobrazeno: 606x