Historie Skotska
Historie Skotska je úžasná. Vyskytují se v ní římští vojáci, Vikingové, udatní a hrdí náčelníci místních klanů, mocní králové a dokonce i osvícení filosofové. Skotsko zažilo neobyčejný růst, ale i turbulentní časy, bylo místem mnoha invazí a několikerých osídlení a každý z příchozích přispěl svojí troškou skotské historii, kultuře a společnosti.
Zrození Skotska
Doba paleolitu (cca 10 000 let př. n. l.) a neolitu (cca 3 000 př. n. l.)
Období nejstaršího osídlení člověkem nazýváme dobou paleolitu neboli starší doby kamenné. Kočovní lovci a sběrači se živili lovem ryb a divokých zvířat, sbírali ovoce, oříšky, jedlé rostliny a na pobřeží mušle. První nástroje nalezené ve Skotsku pochází z doby kolem r. 3 000 př. n. l., kdy zde pobývali jak nomádi, tak první farmáři, kteří si stavěli svá první stálá obydlí.
Římská říše (120 n. l.)
Psaná historie Skotska začíná s příchodem Římanů. Přestože římští vojáci pronikli na území obývané tehdejšími keltskými kmeny Kaledonů a Piktů a postavili dvě ohromné stavby, obranný Hadrianův val na pomezí dnešní Anglie a Skotska a předsunutý Antoniův val zhruba mezi dnešním Edinburghem a Glasgow, nikdy skotské území nedobili a zdejší kmeny si nepodrobili. Po zhruba třech staletích se Římané stáhli a nakonec úplně opustili Britské ostrovy.
Příchod Vikingů (800 n. l.)
Vikingové byli zkušení mořeplavci a koncem osmého století se ze své domoviny v dnešním Norsku a Dánsku vydávali na velké výpravy, kdy často nemilosrdně plenili britské pobřeží a později zde i obchodovali a usazovali se. Zatímco Vikingové se usazovali především na severu a na západě Skotska, na východě pomalu vznikalo nové království Piktů – království Alba.
První skotští králové a vznik feudálního státu
Navždy nesmrtelný díky Shakespearově divadelní fikci, Macbeth byl skutečným králem Alby (Skotska) v letech 1040–1057. Je zřejmě nejznámějším skotským králem raného středověku, společně se zakladatelem Piktské královské linie, Kennethem MacAlpinem, žijícím v polovině 9. století. Většina králů ovšem ovládala jen jižní část dnešního Skotska, v horách žily svým způsobem nepoddajné klany a sever země patřil Vikingům a později Norským králům. Ve 13. století se skotská společnost přiblížila klasickému feudálnímu zřízení s dělením na poddané, šlechtu a panovníka a za Alexandra II. a Alexandra III. prožívalo Skotsko velmi pozitivní rozmach.
Války za nezávislost
Bitva o Stirling Bridge
Nástupnická krize po smrti Alexandra III. přinesla do Skotska neklid. Bojů 14 vážných uchazečů nárokujících si skotský trůn využil anglický panovník Edvard I., který věřil, že skotský král by měl být jeho vazalem, dopomohl na trůn Johnu Balliolovi a následně vytáhl do Skotska se svým vojskem. Po sérii krvavých obléhání a plenění chtěl Edvard překročit řeku Forth poblíž Stirlingu, nicméně skotské vojsko vedené Williamem Wallacem Angličany zaskočilo a po bitvě u Stirling Bridge (1297) je zatlačilo zpět.
Bitva u Bannockburn
V následujícím roce (1298) byl William Wallace poražen v bitvě u Falkirku a skotská vojska byla rozprášena. Edvard I. pokračoval ve snaze porobit si zemi, což proti němu spojilo většinu skotské šlechty. R. 1306 se trůnu zmocnil Robert de Bruce, kterému se podařilo sjednotit své dřívější odpůrce a společně porazili silné anglické vojsko v bitvě u Bannockburn 24.6.1314. Bylo to největší a nejvýznamnější vítězství Skotů nad Angličany a znamenalo de facto nezávislost Skotska až do spojení obou korun.
Spojení korun
Renesance ve Skotsku
V 15. století intelektuální, umělecké a společenské hnutí, zvané renesance, dosáhlo i do Skotska. V době relativního rozmachu se dařilo obchodu a na dvorech se dařilo vzdělání, literatuře, hudbě a politice. Ve Skotsku vládla dynastie Stewartů (Stuartů).
Marie Stuartovna
Stejně jako její otec i vlastní syn, Marie Stuartovna se stala skotskou panovnicí ještě jako nemluvně. V pěti letech byla poslána na výchovu do Francie a provdána za dědice francouzského trůnu, Františka II., nicméně po jeho nečekané smrti se vrátila zpět do Skotska. Návrat do rozhádané země, ve které bojovali katolíci proti sílícím protestantům i šlechta mezi sebou o moc, byl provázen jejími dvěma nešťastnými sňatky a skončil útěkem do Anglie a následným uvězněním vlastní sestřenicí Alžbětou, královnou sousední Anglie. Poté, co byla Marie po dvacetiletém věznění popravena, na trůn usedl Jakub VI., který se po smrti Alžběty (r. 1603) stal králem Anglie jakožto Jakub I.
Act of Union a Jakobitská povstání
Roku 1688 došlo v Anglii k tzv. Slavné revoluci a vyhnání Stuartů ze země. Skotsko se vzbouřilo a prakticky celé Highlands patřily jakobitům – stoupencům krále Jakuba, sesazeného z trůnu. Roku 1707 došlo ke sloučení skotského a anglického parlamentu, což byl na dlouhou dobu konec samostatného Skotska. Další jakobitské povstání vyvrcholilo v letech 1745–6, kdy se ve Skotsku vylodil tzv. Young Pretender, Bonnie Prince Charlie. Po počátečním úspěchu spíše partyzánské války se nechali skotští highlandeři vylákat k otevřené bitvě a to byla tragická chyba. Bitva u Culloden (1746, poslední bitva na britské půdě) se během pár minut proměnila v jatka, jakobité byli rozprášeni a Bonnie Prince Charlie uprchl v převlečení ze země, aby se už nikdy nevrátil. Krátce po jakobitských povstáních došlo k vysídlení Highlands – byla přijata řada zákonů, které měly za cíl asimilovat odbojné Skoty. Byl zakázán jazyk Gaelic, kterým mluvili, bylo zakázáno nosit tartan a např. i hrát na dudy. Byly přemístěny desetitisíce farem a osad a statisíce lidí buď odjely hledat nový život v Novém světě, nebo umřely hlady.
19. století a průmyslová revoluce
Během vysídlení Highlands se většina obyvatel přestěhovala na pobřeží nebo do větších měst a nebo odjela do severní Ameriky. Ve velkých městech, především v Glasgow, vznikala velká sídliště, kde žili těžce pracující, ale zároveň špatně živení lidé. Mezi nejhorší nemoci patřila rachitida. Průmyslová centra se soustředila na těžký průmysl, těžbu velmi kvalitního černého uhlí, výrobu oceli nebo stavbu lodí. Spousta Skotů odešla do armády a účastnila se mnohých bojů na všech kontinentech.
Současnost
Ve dvacátém století došlo k emancipaci skotského národa, mimo jiné i díky popularizaci literárních děl skotských romantiků Roberta Burnse nebo Sira Waltera Scotta. Došlo k masivnímu rozvoji turismu a Skotsko nabylo své národní hrdosti. V roce 1997 proběhlo ve Skotsku referendum ohledně rozšířené samosprávy a v r. 1999 byl po téměř třech stech letech otevřen skotský parlament. V roce 2015 proběhlo referendum o oddělení Skotska od zbytku Británie, ale těsnou většinou zvítězilo setrvání v UK.
Zobrazeno: 2686x