Akropolis -

Akropole, tedy původně opevněné návrší antických měst a později náboženské, politické a kulturní centrum, vyrůstaly po celé řecké říši. Ta nejslavnější a v současné době nejnavštěvovanější se však nachází v centru Athén na 150 metrů vysoké vápencové skále.

Na tomto místě stával původně mykénský hrad, místo nějž pak Řekové postavili několik významných staveb, které však byly zničeny Peršany roku 480 př. n. l. Na jejich místě pak začala nová výstavba, jejímž účelem bylo především světu ukázat moc Řecké říše.

Vstup do Akropole představuje tzv. Beuléova brána, nazvaná na počest francouzského archeologa, který ji roku 1852 objevil. Za ní následuje monumentální obdélníková budova zvaná Propylaje. Ta byla využívána po staletí k různým účelům – sídlil zde arcibiskup, franští králové ji používali jako svou rezidenci a v době turecké nadvlády se z ní stala pevnost.

K nejznámějším místním objektům patří Chrám Athény Niké, postavený po vítězství Athén nad Peršany. Původně sloužil jako svatyně a zároveň i jako pozorovatelna. Roku 1686 jej však zničili Turci, v roce 1838 prošla rekonstrukcí a ve třicátých letech 20. století byl chrám rozebrán a kámen po kameni znovu složen.

Dominantu vršku skály představuje hlavní chrám bohyně Athény Parthenos, zvaný Parthenón. V jeho srdci se nacházela dvanáct metrů vysoká socha této bohyně, vyrobená ze slonoviny a zlaceného plechu. Díky stavebním trikům vyvolává dojem dokonalé souměrnosti – jednotlivé stěny jsou v poměru 9 : 4, strany jsou mírně vyduté, sloupy nakloněné dovnitř a podezdívka je uprostřed vyšší než na krajích.

Jen kousek dál se nachází Erechtheion, nazvaný dle legendárního krále, zdobený ionskými sloupy a karyatidami. Před ním roste bájný olivovník, který zde zasadila bohyně Athéna během svého sporu s Poseidonem.

Panorama Akropolis by nebylo úplné bez několika staveb, nacházejícími se na jejím jižním úpatí. Divadlo Heroda Attika získalo svůj název po konzulovi, který je postavil na památku své ženy. Hlediště vyhloubené do skály slouží dodnes jako místo konání koncertů pod širým nebem pro dva tisíce diváků. Eumeneovo sloupořadí jej spojuje s Dionýsovým divadlem, jež se stalo kolébkou řecké tragédie.