Bagno Vignoni - Itálie

Historie vesničky s asi třiceti obyvateli, ležící v údolí Val d´Orcia, zapsané v roce 2004 na seznam světového dědictví UNESCO, sahá až k Etruskům. Přestože první písemná zmínka o ní pochází z roku 712, na významu začala nabývat až v 11. století. Zasloužila se o to především její poloha na poutní cestě Via Francigena, kterou mířili poutníci z Canterbury do Říma. Dlouho patřila pod sienskou republiku a po jejím konci připadla do majetku rodu Medici.

V okolí Bagno Vignoni lze najít množství sirných pramenů, které tu vznikly díky sopečné činnosti.

Termální lázně zde využívali už Římané, kteří také vytvořili řadu kanálů a potůčků, svádějících vodu na různá místa. Důmyslný zrestaurovaný systém lze obdivovat v Parco dei Mulini, v němž se také nacházejí čtyři středověké mlýny. Ty představovaly významný prvek místního hospodářství, neboť pramen zaručoval jejich funkčnost i v létě, kdy okolní toky vysychaly.

Hlavní náměstí, zvané Piazza delle Sorgenti, tedy Náměstí pramenů, zabírá unikátní obdélníkový bazén ze 16. století, do nějž je sváděná voda ze šestatřiceti pramenů z okolí vyhaslé sopky Monte Amiata. Nejteplejší z nich dosahuje 51 °C. Voda vyvěrající z velké hloubky je bohatá na uhličitany železa, chlorid sodný a vápník.

Přestože je dnes v bazénu koupání zakázáno, stojí za to náměstí navštívit i díky zajímavým okolním stavbám. Většina z nich vznikla za vlády Medicejských a autorem mnoha z nich je architekt Bernardo Rossellino. Zaujme především krytá lodžie se sloupořadím v čele bazénu.

Za pozornost stojí i kostel zasvěcený svatému Janu Baptistovi s freskou od Ventury Salimbeniho.

Přestože bazén v centru již neslouží ke koupání, mohou si návštěvníci vesnice užít léčivou termální vodu v nedalekých přírodních nádržích, tak jak to dělali středověcí poutníci i mnohé významné osobnosti, které sem zavítaly.