Bundeskanzleramt - Německo, Berlín

Funkce německého kancléře sahá až do roku 1871, kdy vzniklo Německé císařství. I když se dříve nazýval říšským kancléřem a dnes nese tato funkce označení spolkový kancléř, jedná se stále o ústřední postavu výkonné moci v Německu.

Když roku 1990 došlo ke znovusjednocení Německa, bylo rozhodnuto o přesunu německé federální vlády z Bonnu zpět do Berlína. Za tímto účelem však bylo potřeba vytvořit i množství nových budov, které by sloužily jako nové kanceláře i jako sídlo úřadů. Sám tehdejší spolkový kancléř Helmut Kohl se rozhodl, že nové sídlo jeho úřadu musí být dostatečně reprezentativní s tím, že kdokoli do Berlína přijede, musí jej vidět jako důstojný protipól Říšského sněmu.

Právě podle jeho představ museli změnit svůj původní plán architekti Alex Schultes a Charlotte Frank. Jejich počáteční návrh počítal s výškou budovy 45 metrů a s dvěma obrovskými kruhovými okny na stranách. Právě kvůli nim se stavbě začalo říkat „pračka“ a tato přezdívka jí zůstala i po snížení její výšky na 36,36 metrů a změně tvaru oken na půlkruh.

V letech 1997 až 2001 tak v centru Berlína na břehu řeky Sprévy vyrostla prosklená budova s postmoderními prvky, která se stala jedním ze symbolů německé metropole.

Celý monumentální projekt z betonu a osmicentimetrového pancéřovaného skla měl stát 465 milionů marek (což by dnes činilo necelých 300 milionů eur), ale během stavby se cena navýšila o dalších 65 milionů marek. Budova ve tvaru písmene H sestává z osmi poschodí, na nichž se nachází tři sta kanceláří, konferenční sály, třináct zimních zahrad, ale i restaurace a tělocvična. V největší vládní budově na světě s rozlohou podlahových ploch 64 413 m² pracuje kolem pěti set zaměstnanců. Kancléř má svůj byt i kancelář v nejvyšším patře, přičemž tyto prostory nedosahují gigantických rozměrů – výška kanceláře je pouhých 2,7 metru.