Cattedrale di San Lorenzo - Itálie

Kostel byl postaven koncem 11. století a roku 1118 jej vysvětil papež Gelasius II. Během staletí prošel mnoho přestavbami, tudíž je možné obdivovat mnohé architektonické styly.

Proslulé je černobílé pruhované západní průčelí, vytvořené kombinaci světlého mramoru z Carrary a místní břidlice. V té době se jednalo o velmi prestižní architektonický prvek, neboť ve 13. století, kdy vzniklo, jej směly používat jen rody, které k tomu dostaly vyslovené svolení, a to především za významný čin, který přispěl k rozvoji města. Nepřehlédnutelné jsou také točité rýhované sloupy a tři portály ve stylu francouzské gotiky.

Bohatě zdobený interiér ohromí už při vstupu mramorovými sloupy a nádhernými freskami. Jedna z několika bočních kaplí, které vznikly během 15. století, je zasvěcena patronu Janova svatému Janu Křtiteli. Jeho popel, který byl přivezený v 11. století z křížové výpravy do Svaté země, se ukrývá v o dvě století mladším sarkofágu. Legenda vypráví, že jej ve středověku po silné bouři kněží odnesli k přístavu, aby si tak usmířili moře. Od té doby se každý rok 24. června koná procesí nesoucí sarkofág, připomínající tuto událost.

Po zbytek roku je relikvie uložena v Museo del Tesoro v kryptě, do níž se dá dostat po schodech ze sakristie. Na stejném místě lze vidět i podnos z leštěného chalcedonu, na kterém dle legendy dostala Salome světcovu uťatou hlavou.

Nachází se tu i zelená skleněná mísa, o níž legenda tvrdí, že byla použita při poslední večeři, a že ji dostal král Šalamoun od královny ze Sáby. Vědci z francouzské Akademie věd však na základě výzkumu tuto skutečnost vyvrátili, neboť se jedná o byzantský křišťál z 9. či 10. století.

Zázrak z moderní historie připomíná i přesná kopie granátu, kterou lze vidět v pravé lodi kostela. 9. února 1941 katedrálu omylem trefila loď Malaya, která vypálila na bitevní loď v suchém doku. Granát propadl střechou i stropem, ale nevybuchl, což je pro mnohé dalším důkazem moci ostatků Jana Křtitele.