Château de Polignac - Francie, Polignac

Na čedičovém kopci vulkanického původu stávaly ve výšce 800 m n. m. už v 10. století dřevěné budovy, které sloužily k obraně vstupních cest do Le Puy-en-Velay. O století později toto území získali vikomti z Velay, kteří přijali jméno Polignac. Této rodině pak patřil hrad i celé okolí skoro tisíc let a své kořeny tu má i současný panovník Monaka.

S tím, jak jejich moc rostla, rozšiřovala se i pevnost. Dnes tu tak můžeme obdivovat unikátní obranný systém, uzavřený 806 metrů dlouhými hradbami. Návštěvníky ohromí už spirálovitě stoupající přístupová cesta, která byla původně rozdělená šesti opevněnými branami. Ta případné dobyvatele dovedla do tzv. pasti na myši, tedy na malé nádvoří, v němž byli ze všech stran obklopeni obránci hradu.

Dochovala se i strážní věž s palebními otvory, směřujícími právě na přístupovou cestu, ale i řemeslnické dílny, které dříve sloužily jako pekárna, ale i peněžní dílna, kovárna či zbrojní dílna.
Největší část pevnosti zaujímá rezidence panstva. Přestavěna byla v 12. století v době bojů Polignaců s biskupem z Le Puy-en-Velay kvůli vybírání mýta na poutní cestě do Notra Dame ve městě. Rozkládá se na ploše 800 m².

Dochovala se i kaple z 11. století, která byla postavena jako součást hradebních zdí, a navštívit lze i čestné nádvoří, jež sloužilo hradnímu pánovi a jeho rodu. Právě tady je možné vidět 83,5 metru hlubokou studnu, vykopanou v 19. století, která dosahuje průměru 3,5 metru. Představu o rostlinách, které v okolí dříve rostly, si lze utvořit ve středověké zahradě.

V dobách své největší slávy hrad pojmul až tisíc lidí, včetně osmi stovek vojáků, kteří kontrolovali silnice západně a severně od Puy. V 17. století však Polignacové hrad opustili a pevnost brzy skončila v troskách. Po čase se dostala do vlastnictví města, ale roku 1830 jej Polignacové opět koupili a zrestaurovali ji do dnešní podoby.