Duomo di Milano - Itálie, Milano

Největší gotická stavba v Itálii začala vznikat roku 1386 z iniciativy vévody Giana Galeazza z vládnoucího roku Viscontiů. Ten také rozhodl o využití bílého mramoru z lomu v Candoglii u Lago Maggiore. Stejný kámen se pro opravy poškozených částí používá dodnes.

Protože se stavba protáhla přes pět století až do roku 1887, odráží se na dómu kromě převažující původní plaménkové gotiky i další stavební slohy, jako je renesance či baroko.

Výsledkem je 157 metrů dlouhý kostel s vnitřní plochou 11 700 m², sestávající z pěti podélných a třech příčných lodí. Dělí je dvaapadesát pilířů.

Hned ve dláždění u vchodu zaujmou největší sluneční hodiny v Evropě z roku 1786. Mají podobu mosazného pásu, obklopeného znaky zvěrokruhu. Vpravo od nich se nachází realisticky ztvárněná děsivá socha svatého Karla Boromejského stahovaného z kůže, která je vytvořená s anatomickou přesností. Hrob tohoto svatého, který byl i zdejším arcibiskupem, lze navštívit v kryptě dómu.

Za pozornost stojí i řada sarkofágů, hroby významných osobností, jako je např. Gian Giacomo Medici, chór z vyřezávaného dřeva ze 17. století či zbytky baptisteria di San Giovanni alle Fonti ze 4. století, kde svatý Ambrož pokřtil svatého Augustina.

K významným detailům patří i erb rodu Viscontiů v podobě hada polykajícího muže v kružbě apsidových oken. Přehlédnout nelze velký krucifix nad kněžištěm, v němž je uložený hřebík z Kristova hrobu. Kříž se každoročně 14. září snímá, a to s pomocí speciálního zařízení, sestrojeného Leonardem da Vinci.

Unikátní je i klenotnice pod hlavním oltářem, v níž je ukryto středověké zlato a stříbro. Výtahem se lze dostat i na střechu dómu, ozdobenou chrliči, plastikami a věžičkami. Těch je možné na celé stavbě najít celkem sto třicet pět a doplňují je 2 245 soch.