Groningen - Nizozemsko

V minulosti patřil Groningen k hanzovním městům a dnes je útulné z něj město s mnoha hospodami zejména kolem tržiště Grote Markt.

Groningenské muzeum se nachází na ostrově mezi hlavním nádražím a vnitřním městem. Tento pestrý chrám umění lze označit za budovu, která v Nizozemsku vzbuzuje nejvíce pozornosti. Projektoval ji světově uznávaný italský architekt Alessandro Mendini a muzeum bylo otevřeno v r. 1994. Muzejní sbírka obsahuje výtvarné umění od 16. až do 20. století a mnohé zajímavé exponáty týkající se regionální historie. Zaměřuje se na archeologii, historii, užité umění včetně zajímavé sbírky čínského a japonského porcelánu, rané umění a nejmodernější umělecké směry. Ohniskem budovy je 30 metrů vysoká věž uprostřed, kde se nalézá muzejní prodejna.

Ve 14 m vysoké hlavní hale secesní budovy nádraží z r. 1896 lze spatřit působivé, monumentální obrazy vytvořené z dlaždic, dřevořezby, působivá vitrážová okna a krásně zdobené stropy. Pozornosti návštěvníků neunikne ani 6 m vysoké kované pouliční osvětlení ve středu budovy.

Naproti radnici stojí gotická křížová bazilika Martinikerk ze 13. století s nádhernými nástěnnými malbami z 16. století. Jedná o nejstarší kostel v Groningenu. Do dnešních dnů se dochovaly jen části dřívější baziliky a stavba se v 15. století podrobila regotizaci. Severní a jižní průčelí příčné lodi kostela a ozdobné zdivo kolem oken a okenní výklenky na severní straně patří k pozůstatkům původní baziliky. Kůr s nástěnnými malbami z r. 1530, které zachycují výjevy ze života Krista, byl dokončen před r. 1425. Centrální část kostela byla upravena na halový kostel. Kostel sv. Martina byl krátce v době prvního biskupství (1559–1594) katedrálou.

Při náletech během 2. světové války byla zasažena také nejvyšší kostelní věž ve městě – 97 m vysoká věž sv. Martina (Martinitoren), ale naštěstí ji bylo možné opravit. První věž z 13. století byla postavena v románském slohu, měřila „pouhých“ 30 m a byla zničena bleskem. V 15. století byla postavena 45 m vysoká věž, kterou ovšem opět zničil blesk. Současná věž, v pořadí třetí na svém místě, se začala stavět v druhé polovině 15 století a dokončena byla v polovině 16. století. Měřila tenkrát 102 m a její architektura byla ovlivněna katedrální věží v Utrechtu. V r. 1577 došlo k částečnému zřícení věže a v 17. století byla kostelní věž opravena do současné výšky 97 metrů. Základy věže jsou pouze 3 m hluboké a věž se proto naklání o 0,6 m. Říká se, že pravý obyvatel Groningenu bydlí tak, aby neustále viděl na věž sv. Martina. Věž je přístupná veřejnosti.

Severní námořní muzeum (Noordelijk Scheepvaartmuseum) zabírá dva renovované středověké domy a přibližuje dějiny mořeplavectví v severních provinciích od r. 1650 do současnosti. Vystavené exponáty jsou řazeny chronologicky, od utrechtských lodí, hanzovních kog, západoindických obchodních lodí, bárek na přepravu rašeliny a baltských obchodních lodí až po groningenské pobřežní lodě z 20. století.

V prostorách Prinsenhofu dříve působil klášterní řád Bratři společného života. Později zde sídlil první groningenský biskup Johanna Knijffa, jenž celý komplex nechal upravit na nádherný biskupský palác. Až do konce 18. století budova sloužila jako rezidence místodržícího. Dnes se v paláci nachází hotel a restaurace. Prinsenhofské zahrady (Prinsenhoftuin) jsou doslova oázou klidu uprostřed rušného města. Vyniká zde především bylinkářská a růžová zahrada. Za povšimnutí rovněž stojí květinový záhon uspořádaný do podoby dvou erbů – jednoho s písmenem „W“ (pro Williama Frederika, fríského místodržícího) a druhého s písmenem „A“ (pro Williamovu manželku, Albertine Agnesovou). U vchodu do zahrad spočívají pěkné sluneční hodiny z r. 1730. Zahrady se nalézají v původním stavu, v jakém byly v 18. století. Jsou otevřeny denně od dubna do poloviny října (uzavřeny jsou v případě špatného počasí).

Zdroj:
Nizozemsko – Společník cestovatele, nakladatelství Ikar
Knižní průvodce Marco Polo – Nizozemsko
https://en.wikipedia.org/…Martinitoren