Lucca - Itálie

Na břehu řeky Serchio založili roku 180 př. n. l. Římané svoji kolonii. Rozložení tehdejší sítě ulic lze pozorovat i v dnešní zástavbě a např. na náměstí Piazza dell´Anfiteatro, jehož domy dodnes stojí na půdorysu starého římského amfiteátru. Kameny z něj však byly použity na stavbu místních paláců a kostelů. Od 11. století město bohatlo díky obchodu s hedvábím, který mu spolu s výrobou kvalitního olivového oleje zajišťuje hlavní část zisku dodnes. V první polovině 14. století spadala Lucca spolu s ostatními severoitalskými městy do království Lucemburků a krátce je spravoval i mladičký Karel IV., budoucí český král a římský císař. Poté se na mnohá staletí stala samostatným městským státem a až v roce 1847 připadla toskánskému velkovévodství.

Představu o městě si lze udělat při procházce po prstenci monumentálních renesančních hradeb, které ve své době patřily k nejdokonalejším v celé Itálii. Z jejich vnější strany zůstával otevřený prostor, v němž se nepřítel nemohl schovat. V 19. století pak byl přeměněn na městský park.

Centrum města představuje náměstí Piazza San Michele, které vyrostlo na místě římského fóra. Jeho dominantu tvoří kostel San Michele in Foro s kampanilou, která je nejvyšší věží v Lucce. Pyšní se bohatě zdobenou fasádou v toskánském románském stylu s třemi řadami zdobených sloupů.

Ve stejném slohu je postaven i velkolepý dóm, zasvěcený svatému Martinovi, se zvonicí z 11. století. V interiéru se nachází krucifix Volto Santo z cedrového dřeva, k němuž se sjíždějí poutníci z celé Evropy. Za pozornost stojí i kostel San Frediano s průčelím zdobeným mozaikou ze 13. století, ale i rodný dům skladatele Giacomo Pucciniho, přeměněný na jeho muzeum, či Museo Nazionale di Villa Guinigi, sídlící v mohutné renesanční vile z 15. století.