Maastricht - Nizozemsko

Maastricht je město plné radosti a života s takřka burgundskou podobou. Jeho obyvatelé se od zbytku Nizozemců v mnohém liší. Lze to poznat i podle dialektu, který je prošpikovaný německými slovy, jemuž však budou návštěvníci jen těžko rozumět i v případě, že mluví německy.

Staré opevněné město má za sebou dlouhou historii. Již přibližně 50 let př. n. l. se římští obchodníci usadili na řece, která dala městu jméno. Zakladatelem křesťanského Maastrichtu byl sv. Servác, biskup tongerenský, jenž zde zemřel v r. 384 a byl pochován na hřbitově, tehdy ležícím vně městských hradeb. V průběhu historie náleželo město do mocenské oblasti vévodů brabantských, oranžských, Španělů, Francouzů a Belgičanů. Po napoleonských válkách se město r. 1815 stalo částí Spojeného království Nizozemska.

Co si mohou návštěvníci prohlédnout

Maastricht vyniká několika výjimečnými historickými památkami, mezi nimiž nechybí románská bazilika Panny Marie (Onze-Lieve-Vrouwebasiliek), románská bazilika St. Servaas s velmi starou kryptou a zdobeným gotickým portálem (počátek 13. století), šest gotických kostelů, barokní kostel z r. 1661 (původně patřící augustiánům) a kostel Walloon z r. 1733.

Výstavba baziliky Panny Marie byla zahájena někdy v r. 1000. Nejstarší částí baziliky je impozantní západní průčelí. Bez prodlení se pokračovalo konstrukcí střední a příčné lodi. Ve 12. století následovalo kněžiště, zbudované nad kryptou z 11. století. Vápencové pilíře v apsidě korunují zdobené hlavice.

Na hlavním náměstí stojí kostel sv. Serváce (St.-Servaaskerk) z 6. století, který je nejstarší v Nizozemsku. Jedná se o baziliku, která vznikla nad hrobem svatého Serváce v 11. století. Karel Veliký kostel založil na ochranu významné relikvie, kterou je možné si prohlédnout i dnes. Nejstarší části baziliky jsou střední loď a kněžiště, které pocházejí z 11. století. Apsida a dvě věže u kněžiště byly přidány v následujícím století. Ve 12. století se podařilo ztvárnit rovněž západní konec baziliky. Jižní portál, zvaný Bergportaal, byl vytvořen na počátku 13. století a náleží k nejstarším gotickým stavbám v Maaslandu. Portál je zasvěcen Panně Marii a v tympanonu zachycuje její život, smrt a nanebevzetí. Boční kaple a gotická příčná loď se datují přibližně do r. 1475. Skvosty klenotnice jsou relikviář z 12. století, obsahující ostatky sv. Serváce a sv. Martina z Tongerenu, a pozlacená busta sv. Serváce. Bustu městu daroval vévoda parmský, když v r. 1579 převzali vládu nad Maastrichtem Španělé. Relikviář sv. Serváce je vyhotoven ze dřeva pokrytého reliéfní pozlacenou měděnou deskou ve tvaru domu. Datuje se zhruba do r. 1160. Přední strana relikviáře znázorňuje Krista s 12 apoštoly po stranách a zadní strana sv. Serváce obklopeného anděly. „Střechu“ krášlí výjevy z Posledního soudu. Během restauračních prací v 19. století byly zhotoveny nástěnné a nástropní fresky, které byly v průběhu následné renovace na konci 20. století přemalovány.

Z městského opevnění se dochovalo mnoho, včetně římských základů, části středověkých hradeb, bašty ze 17. století a fortifikačních děl z 18. a 19. století. Na nádvoří baziliky Panny Marie jsou k vidění základy římské věže, jež kdysi náležela k římského castellu (strážní pevnůstka). Castellum spočívalo na břehu řeky Másy, jižně od mostu St. Servaasbrug, kde se v r. 50 př. n. l. usadili Římané a kde se v současnosti rozprostírá čtvrť Stokstraat se středověkými budovami a objekty ze zlatého století (17. století). Dlažba malého a poklidného náměstí Op de Thermen v této čtvrti sleduje obrysy starých římských lázní. První středověké hradby kolem města se datují do doby kolem r. 1229. Do dnešních dnů nepoznamenal zub času Onze-Lieve-Vrouwewal s děly a věž Jekertoren.

Brána Helpoort neboli „brána do pekla“ pochází z r. 1229 a je také součástí raně středověkého opevnění. Klenula se na jižním konci města a je nejstarší dochovanou městskou bránou v Nizozemsku a jedinou doposud stojící v Maastrichtu. Druhé středověké opevnění, jež si vynutilo rychlý růst města, se zrodilo přibližně v r. 1350. Z něj vydržely neporušené Pater Vinktoren blízko brány Helpoort, ochranný násep a věže De Vijf Koppen a Haet ende Nijt na půlkruhovém půdorysu.

Jeskyně sv. Petra (St.-Pietersberg-Grotten) jsou pověstné jeskyně vzniklé dobýváním slínu jako stavebního kamene. V průběhu staletí vznikl labyrint s více než 20.000 chodbami. Některé nápisy na stěnách jsou velmi staré a někteří horníci vykazují pozoruhodný umělecký talent. V dobách, kdy býval Maastricht mnohokrát obléhán, sloužily jeskyně jako kryty. V jeskyních panuje stálá teplota mezi 9 a 10 °C.

Bonnefantenmuseum je stavba podobná silu v raketovém designu italského architekta Alda Rossiho, ve které jsou vystaveny především obrazy Pietera Breughela. Nachází se zde i zajímavé archeologické oddělení a velká sbírka maastrichtské keramiky a stříbra. Muzeum je známé i zajímavou sbírkou směnek.

Zdroj:
Nizozemsko – Společník cestovatele, nakladatelství Ikar
Knižní průvodce Marco Polo – Nizozemsko