Opatství Cluny - Francie

Cluny patřilo k nejmocnějším opatstvím a po mnohá staletí hrálo významnou roli v křesťanském světě. „Světlo světa“, jak jej nazval papež Urban II., založil roku 910 akvitánský vévoda Vilém I. a klášteru také daroval rozsáhlá území. Tím pádem se stal zcela autonomním a podřízený byl přímo papeži. V té době tu také začala rozsáhlá reforma, která spočívala v přísné askezi, ochraně liturgie, ale přinesla i centrální pravomoci a vynětí ze světské moci okolních panovníků.

Z původního, patrně dřevěného kostelíku se nedochovalo vůbec nic a mnohé nezbylo ani z románské baziliky z roku 981. Teprve třetí kostel na tomto místě, označovaný jako Cluny III, vstoupil významně do historie a stal se předobrazem mnoha dalších svatostánků. Stavět jej začal roku 1089 opat Hugo dle návrhu architekta Hézelona z Liège a jde patrně o první středověký kostel postavený podle předem vypracovaného plánu.

Pětilodní bazilika s dvojitou příční lodí o délce 187 metrů byla až do 16. století, kdy v Římě vznikla bazilika svatého Petra, největším kostelem na světě. K areálu kláštera patřila i velká nemocniční hala, která pojmula až sto pacientů, kaple Panny Marie, hřbitovní kaple, ale i pekárna.

Dnes ze středověkého komplexu z 12. století nezbylo prakticky nic a dochovala se až jeho barokní přestavba s čtvercovým dvorem se dvěma křídly.

Vliv a moc opatství v Cluny klesalo spolu s uvolněním kázně a rozvojem řádu cisterciáků. V 15. století sice získalo přízeň papežů a francouzských králů a znovu se vracelo ke své původní slávě, ale brzy začalo opět upadat. Konečnou ránu mu zasadila Velká francouzská revoluce, kdy kostel připadl soukromým majitelům, kteří jeho kameny použili pro stavbu vojenského hřebčína.

Dnes tu tak lze vidět jen zbytky jižního transeptu, osmibokou věž Clocher de l´eau benite, menší zvonici a gotickou kapli z 15. století. Archeologické vykopávky navíc odkryly západní část chrámové lodě.