Palazzo Ducale - Itálie, Benátky

Dnešní největší světská stavba ve městě vznikla na místě, které už od prvních dnů Benátské republiky sloužilo jako sídlo vlády, justiční palác a zároveň i jako rezidence dóžat. Těchto doživotně volených vládců, kteří měli obrovský vliv na řízení státu, se zde vystřídalo více než sto. Až do roku 1797, tedy do konce republiky, představovalo toto místo centrum moci a vlády.

Již v 9. století tu stával opevněný hrad, který však dvakrát vyhořel. Současný palác začal vznikat v roce 1314 a měl zrcadlit sílu a moc Benátek. Představuje unikátní směsici byzantské, gotické a renesanční architektury. Zvenku ohromí už jeho jakoby nelogická a všechna pravidla architektury popírající fasáda, kde je hlavní hmota stavby umístěná na dvojitou řadu jemných krajkových arkád z kamene z Istrie. Hlavním vstupem, který tvoří gotická brána z 15. století Porta della Carta, se vchází do přepychového interiéru, jehož cílem bylo především ohromit velvyslance a hodnostáře z cizích zemí. Na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci své doby, jako jsou např. Tizian, Bellini či Tintoretto.

Ve čtyřech poschodích paláce o skoro čtvercovém půdorysu velikosti 75×71,5 metrů lze navštívit množství nádherných komnat a síní. K těm nejvýznamnějším patří především Síň velké rady, kde se scházeli představení města, schvalovaly se zde zákony a pořádaly slavnostní bankety. Stojí paralelně s nábřežím a do provozu byla uvedena roku 1419. Její stěny zdobí vyobrazení skoro 80 dóžat a pyšní se i asi nejrozměrnější olejomalbou na světě, zvanou Ráj. Nikdo nemůže vynechat ani Síň senátu, dóžecí komnaty a zbrojnici s obrovskou sbírkou zbraní z různých staletí. Na konci 15. století bylo dle návrhu architekta Antonia Rizza postaveno pro slavnostní účely Schodiště obrů.

Dóžecí palác se pyšní i barokním mostem z počátku 17. století, zvaným Most vzdechů, který spojuje hlavní budovu s vězením. Právě z něj roku 1756 přes střechu uprchl známý benátský svůdník Giacomo Casanova.