Poble Espanyol - Španělsko, Barcelona

Roku 1929 se v hlavním městě Katalánska konala Světová výstava, na níž se chtěli Španělé reprezentovat tím nejlepším z celé země. Na kopci Montjuïc začal vznikat prostor, jehož součástí měla být i ukázka tradičních španělských architektonických slohů a řemesel.

V roce 1927 proto architekti Ramon Reventós a Francesc Folguera objeli šestnáct set měst a vesnic, aby zdokumentovali to nejlepší z celé země. Za pomoci umělců Xaviera Noguése a Miquela Utrilla pak během třinácti měsíců vznikl unikátní skanzen, tvořený replikami existujících staveb. Na prostoru více než pěti hektarů lze vidět 117 budov, uspořádaných do náměstí a ulic. Vesnice odráží vývoj architektury Pyrenejského poloostrova od románského slohu, přes gotiku, madéjarský styl, renesanci až po baroko. Během prohlídky lze také vidět kostel, klášter, městské domy, radnici i palác a nahlédnout tak na skvosty z Córdoby, Besalú, Cangas de Onís, Mallorky či Santiaga de Compostela.

Vchod do skanzenu tvoří replika brány svatého Vincenta Torres de Ávila, jejíž předlohou je součást městských hradeb v Ávile.

Během Světové výstavy se Poble Espanyol setkalo s takovým ohlasem, že městská rada rozhodla celou vesnici zachovat, přestože se původně počítalo s její okamžitou demolicí.

Sláva Španělské vesnice však brzy skončila. Během španělské občanské války sloužila jako internační tábor pro vězně a poté chátrala. V letech 1950 až 1970 učinila městská rada několik pokusů o revitalizaci celé oblasti, ale žádný z projektů nebyl zcela realizován. Tristní stav pokračoval až do poloviny 80. let 20. století, kdy přišel nový management vesnice, který se snažil o zachování původních budov a zároveň rozšíření odpočinkové funkce prostoru. O tom, že se to povedlo, svědčí i fakt, že hned následujícího roku navštívilo Poble Espanyol šest set tisíc zájemců a roku 1998 se počet návštěvníků přiblížil k milionu.