Puškin -

První písemná zmínka o osídlení s názvem Sarica pochází z roku 1510. Jeho pojmenování však prošlo v historii mnohými změnami.

O dvě stě let později věnoval okolní pozemky car Petr své ženě Kateřině I. Tehdy se toto sídlo švédského velmože nazývalo Sarská Myza. Jeho označení pocházelo z finského Saari on myös, znamenajícího „vyvýšené místo“.

Carevna původní malý dřevěný letohrádek rozšířila na své letní sídlo a v okolním parku nechala postavit několik menších staveb. Její dcera Alžběta Petrovna později přestavěla matčinu poměrně skromnou rezidenci na monumentální komplex, na jehož podobě se podílelo hned několik architektů.

Výsledkem je ohromující palác, jehož typicky modré průčelí měří tři sta metrů. Při otevření roku 1756 zdobilo fasádu sto kilogramů zlata. Kateřinský palác proslul i úchvatnou jantarovou komnatou, vytvořenou ze šesti tun jantaru. Během druhé světové války však tuto místnost Němci rozebrali a v současné době i přes neutuchající snahy badatelů není známo, kde se nachází.

Kolem nového palácového komplexu, který Kateřina II. doplnila mimo jiné i Alexandrijským palácem pro svého vnuka, vytvořil skotský architekt William Hastie plán výstavby města, který se dodnes odráží v přesné symetrii uspořádání ulic a náměstí.

Paláce v Puškinu sloužili jako sídlo ruských carů až do roku 1917. Pro pohodlí vládnoucí rodiny sem také byla z Petrohradu zavedena první železniční trať v Rusku. Po revoluci se komplex stal muzeem a byla zde umístěna i dětská ozdravovna (proto se vžil nový název Dětskoje selo).

Až teprve v roce 1937 u příležitosti stého výročí úmrtí básníka Alexandra Sergejeviče Puškina, který tu šest let studoval na místním lyceu, získalo město svůj dnešní název.