Riesenrad - Rakousko, Vídeň

Roku 1898 uplynulo padesát let od korunovace rakouského císaře Františka Josefa I. a právě u příležitosti tohoto zlatého jubilea vyrostlo na okraji zábavního parku Prater nedaleko centra Vídně obří kolo.

Nebyla to však žádná novinka. V té době už stoupala popularita podobných zábavních atrakcí, a tak Riesenrad ve Vídni již následoval své předchůdce v Londýně, Paříži či Chicagu. Zatímco kola v jiných zemích zmizela v propadlišti dějin, to vídeňské přežilo do dnešních dnů, a je tak nejstarším svého druhu na světě. I jemu však hrozilo stržení: v roce 1916 už dokonce bylo vydáno povolení k jeho demolici, ale naštěstí se na ni nenašly potřebné finance.

Tragicky poškozeno bylo kolo během druhé světové války roku 1944, kdy požár zničil vagony a hnací stroj, ale po celkové rekonstrukci se první návštěvníci mohli znovu svézt už 25. května 1947.

Autory projektu Riesenrad byli angličtí inženýři Walter B. Basset a Harry Hitschins. Ti navrhli atrakci o celkové výšce 64,75 metrů s průměrem samotného kola 60,96 metrů. Konstrukce o váze 430 tun nesla původně třicet kabinek, které kroužily rychlostí 0,7 m/s, tedy 2,7 km/hod. Po rekonstrukci roku 1947 se jejich počet z bezpečnostních důvodů snížil na polovinu, přičemž některé vysloužilé lze vidět v rámci výstavy o historii Prátru i města ve vstupu atrakce.

Samostatný problém při stavbě kola, která probíhala od listopadu 1896 do 3. července 1897, představovala středová hřídel, otáčející se na dvou otevřených ložiscích. Ta má délku 10,9 metrů a průměr půl metru a vyrobena byla v ocelárně v Glasgow. Do Vídně se dostala vlakem a z nádraží ji přepravoval vůz tažený šestnácti koni. Její váha 16,3 tun však způsobila, že se vozy propadaly do měkké půdy. Do výšky 33,5 metru pak byla zdvižena dvěma parními jeřáby.

Dnes Riesenrad patří k místům, která nelze vynechat. Říká se dokonce, že kdo se na tomto kole neprojel, nebyl opravdu ve Vídni.