St Patrick´s Cathedral - Irsko, Dublin

Historie katedrály sv. Patrika

Legenda říká, že na místě dnešní katedrály stála v 5. století studna, ve které svatý Patrik křtil pohany obrácené na křesťanskou víru. V severozápadním rohu chrámu lze skutečně vidět kamennou desku s keltským křížem, která se užívala k zakrytí studny. Svatyně byla původně obyčejnou dřevěnou kaplí, kterou v r. 1192 nechal arcibiskup John Cumin přestavět na kamennou. Status katedrály má kostel od r. 1224. Současná podoba katedrály pochází z 13. a 14. století a v průběhu staletí katedrála přečkala znesvěcení, požár a éru zapomnění.

Katedrála sv. Patrika byla po staletí pokládána spíše za „lidovou“ modlitebnu, zatímco nedaleká katedrála Christ Church Cathedral byla spojována s britskou vrchností. V r. 1537 přešla katedrála pod protestantskou církev. Během Cromwellovy invaze byli v r. 1649 v katedrále ustájeni koně anglických vojáků. Když v polovině 17. století přišli do Dublinu hugenotští uprchlíci z Francie, byla jim vyhrazena Mariánská kaple. Kaple byla oddělena od ostatních částí katedrály a hugenoti ji využívali až do konce 18. století. V 60. letech 19. století došlo k rozsáhlé rekonstrukci díky velkorysosti sira Benjamina Guinnesse.

Co si mohou návštěvníci prohlédnout

Katedrála se vyznačuje překrásným chórem s prapory a lavicemi zdobenými insigniemi rytířů sv. Patrika. Katedrála je 91 m dlouhá a na západní straně se tyčí 43metrová věž, tzv. Minotova věž (podle arcibiskupa Minota, který ji nechal v r. 1370 obnovit). Štíhlá vížka ke katedrále přibyla v 18. století. V interiéru lze zhlédnout množství pamětních bust, mosazných desek a pomníků, s jejichž identifikací návštěvníkům pomůže leták, který si lze vzít u vchodu. V katedrále se nachází největší a nejzvučnější varhany v Irsku.

Na západním konci střední lodi si návštěvníci mohou všimnout starých dveří s otvorem. Dveře jsou připomínkou rozepře, kterou mezi sebou měli v r. 1429 lord Kildare a Ormonde. Ormonde se uchýlil do kapitulní síně, ale brzy se usmířili a lord Kildare do dveří vysekal otvor, aby si mohli na znamení přátelství potřást rukama.

Mnoho návštěvníků přichází do katedrály kvůli pomníkům spojovaným se satirikem a děkanem katedrály, Jonathanem Swiftem. V severní lodi katedrály se nachází např. menza (oltářní deska) nebo knihovna s jeho posmrtnou maskou. Na stěně na jihozápadní straně střední lodi si lze přečíst epitaf, jehož autorem je právě Swift. Jen pár kroků odtud se nachází dvě mosazné desky, které označují hrob Jonathana Swifta a jeho milované Stelly (vlastním jménem Ester Johnsonová).

Zdroj:
Kapesní průvodce Irsko – nakladatelství Lingea
Společník cestovatel – Irsko, nakladatelství Ikar