Teatro di Marcello - Itálie, Řím

Římská republika nepřála vzniku kamenných divadel. Senátoři se báli, že by stálá divadla mohla ohrozit morálku občanů, a proto dlouho existovala jen divadla dřevěná, která po konci her byla demontována. Jako první postavil v Římě kamenné divadlo vojevůdce a politik Pompeius roku 55 př. n. l. Roku 44 př. n. l. začalo vznikat Marcellovo divadlo a po několika desítkách let roku 13 př. n. l. pak založil své divadlo Lucius Cornelius Balbus Mladší.

Na rozdíl od svých řeckých předchůdců nebyla tato divadla postavena ve svahu s výhledem na nádherné okolí, ale vznikla na rovině na otevřeném prostranství. Všechna tři také měla vyvýšené jeviště, za nímž se tyčila stěna se třemi vchody a s výklenky se sochami, mezi nimiž vždy zaujímala čestné místo socha aktuálního vladaře.

Marcellovo divadlo, které se jediné z těchto tří dochovalo, založil Caesar záměrně vedle staršího chrámu zasvěceného bohu Apollonovi, na jehož počest se zde konaly divadelní hry. Dnes z něj zbyly jen tři korintské sloupy a část vlysu. Po Caesarově smrti dokončil stavbu divadla roku 13 nebo 11 př. n. l. císař Augustus, který je zasvětil památce svého synovce Marcella, jenž zemřel v roce 23 př. n. l. v devatenácti letech.

Stavba o průměru 130 metrů a výšce 30 metrů se třemi patry pojala až patnáct tisíc diváků. Její travertinovou fasádu, sestávající ze čtyřiceti oblouků, zdobily mramorové masky. Není divu, že právě tato mohutná stavba se stala inspirací pro vznik slavného Kolosea.

Ve 4. století se však divadlo změnilo na zásobárnu kamene pro nové budovy a ve středověku jej římský šlechtický rod přeměnil na pevnost, která byla jedním z nejsilnějších bodů ve městě – odtud mohli kontrolovat mosty na Tiberský ostrov a do Zátibeří. V 16. století pak bývalé divadlo přestavěl architekt Baldassare Peruzzi na palác rodiny Orsiniů a později v jeho spodních arkádách vznikly obytné prostory a dílny.