Vesuv - Itálie

Vesuv, dosahující výšky 1281 m n. m., leží v tzv. Kampánském sopečném oblouku, kde dominuje Neapolskému zálivu. Jeho bezprostřední okolí, tvořené lávou, pemzou, popelem a struskou, bylo roku 1995** vyhlášeno národním parkem.** Jedná se o tzv. stratovulkán, tedy navrstvenou sopku s velmi příkrými svahy, jež tvoří velké množství vrstev lávy.

Samotný sopečný kužel vznikl při erupci roku 79 n. l. kolapsem dnes o sto padesát metrů nižší hory Monte Somma.

Vesuv je považován za nejaktivnější sopku na evropské pevnině. Archeologové prokázali jeho činnost už kolem roku 1800 př. n. l., kdy pod ním zanikly osady doby bronzové.

Nejznámější erupce však přišla 24. srpna 79 n. l. Horká láva a pemza pohřbila města Pompeje, Stabie a Oplantis a v záplavě bahna skončila i starověká Herakleia. Mrak prachu tehdy sahal až do výšky sedmatřiceti kilometrů.

K nejslavnějším obětem tohoto výbuchu patří římský voják, přírodovědec a spisovatel Plinius starší, který z dálky pozoroval začátek erupce a poté se vydal blíž pomoci svému příteli ve Stabie. Sám však na místě zemřel a historici se dodnes přou, zda se udusil toxickými výpary, či jej sklátil infarkt.

Významný zdroj informací o jeho smrti i o prvních hodinách erupce poskytl jeho synovec Plinius mladší, který vše pozoroval z přístavu Misenum a poté události popsal v dopise Tacitovi.

V průběhu několika posledních staletí došlo k více než stovce erupcí. K těm s nejtragičtějším dopadem patří výbuch roku 1631, při němž zemřelo tři tisíce lidí a popel dopadl až do vzdálenosti dvanácti set kilometrů.

Sopka se ozvala šestkrát i v 18. století, osmkrát v 19. století a v letech 1906, 1929 a 1944. Poslední z uvedených erupcí těžce zdevastovala města i krajinu, ale nebyly zaznamenány žádné oběti na životech.

I v dnešních dnech je Vesuv stále živý a činný. Citlivé přístroje zaznamenávají neustálý pokles půdy v okolí a italská vláda má připravený evakuační plán pro případ, že se sopka rozhodně opět ukázat svoji sílu.