Vianden - Lucembursko
Základní informace
Vianden je městečko na severovýchodě Lucemburska ležící na řece Our blízkosti hranic s Německem a po Lucemburku druhý nejdůležitější turistický cil země.
Město vyrostlo kolem hradu na skalnatém ostrohu nad řekou Our, který vznikl na místě bývalé římské pevnosti od 11. do 14. století. Jeden z nejkrásnějších gotických hradů v Evropě postavil rod Vianden, jehož členové byli příbuzní německého císařského dvora. Roku 1264 se v dědickém sporu stal majetkem Lucemburků, a tak se tu 10. srpna 1296 narodil Jang de Blannen, který se později stal lucemburským hrabětem a díky sňatku s Eliškou Přemyslovnou i českým králem Janem Lucemburským.
Roku 1417 však hrad připadl rodině Nassau a po 113 letech jej získali Oranžští. Ti na počátku 19. století potřebovali peníze na války s Anglií, a tak v roce 1810 hrad v dražbě prodali obchodníku s kořením Wenceslasu Kosterovi. Tento pán vůbec neměl v plánu tady bydlet, ale co mohl, rozprodal. Začal u nábytku, následovaly dveře a okna a poté, co zpeněžil břidlicovou střechu, zůstaly z původně majestátního hradu ruiny. V tomto stavu jej roku 1892 koupil král Vilém zpět. Až do roku 1977 zůstávala stavba v soukromých rukách, ale poté ji majitelé věnovali státu a mohla začít její devět let trvající rekonstrukce, která pevnosti navrátila podobu její největší slávy.
V interiéru si návštěvníci mohou prohlédnout rytířské sály, ložnice a komnaty, kuchyň s otevřeným ohništěm, 44 metrů hlubokou studnu a obdivovat mohou i byzantské vzory v otevřené galerii, spojující dvě části komplexu, či orientální malby v kapli, která je považována za nejkrásnější hradní místnost. Její spodní část s nádhernými sloupy vznikla v 11. století a druhé gotické patro přistavěl hrabě Henri o dvě stě let později. Nahoře je pak vidět lóže pro hraběcí rodinu.
Hrad i město pod ním si velmi oblíbil spisovatel Victor Hugo, jehož návštěvu roku 1862 připomíná místní muzeum a Rodenova socha na nábřeží řeky Our.
Rada: Chcete-li se vyhnout davům, nejezděte do Viandenu v době konání ořechového trhu. Za roztodivnými pochutinami z ořechů se sem totiž každoročně sjíždějí tisíce lidí z blízkého i dalekého okolí.