Visegrád - Maďarsko

Visegrád, jehož název odkazuje na slovanský původ, se nachází v malebném prostředí mohutného oblouku Dunaje a hrad, který mu vévodí, patří k nejnavštěvovanějším kulturním památkám v zemi. Pevnost tu založil už roku 1242 Béla IV. O necelé století později se sem přesunul Karel I. Robert z rodu Anjou a z Visegradu učinil na 80 let sídelní město uherských králů. Tradici přerušil Zikmund Lucemburský, který svůj dvůr odstěhoval do Budína, ale opět se sem vrátil Matyáš Korvín.

Celý komplex vyšehradského hradu sestává ze tří částí. Zbytky nejstaršího, tzv. Horního hradu či Citadely, se tyčí na vrcholu kopce, odkud se naskýtá nádherný výhled na pohoří Börzsöny a město Nagymaros. Béla IV. dal hradu záměrně nesourodý půdorys, aby ztížil nepřátelům dobývání. Postavil jej totiž jako obranu před blížící se invazí Mongolů. Právě tady se v roce 1335 konalo proslulé setkání Jana Lucemburského, Karla I. Roberta a Kazimíra III., kteří sem přijeli, aby jednali o společném postupu proti sílící rozpínavosti Habsburků. Nedohodli se sice na ničem, ale podle legendy se jim podařilo vypít deset tisíc litrů vína, neboť zasedali ve vinném sklepě. Zbytky Dolního paláce byly objeveny až roku 1934. Pozdně gotický palác s renesančními prvky postavil v 15. století Matyáš Korvín. Díky nákladné rekonstrukci tu lze obdivovat pozůstatky čtyř teras, kašnu z červeného mramoru či podlahy z malované fajáns. Třetí část hradu představuje tzv. Šalamounova věž. Jednalo se o 33 metrů vysoký románský věžový dům, který sloužil jak k obraně, tak i k pohodlnému bydlení. Celý komplex zničili po bitvě u Moháče Turci a poté jej roku 1702 vyhodili do povětří Habsburkové.

V návaznosti na setkání panovníků roku 1335 se tu v únoru 1991 sešli předsedové vlád Československa, Maďarska a Polska k projednávání problematiky vstupu do Evropské unie. Z těchto jednání později vznikla tzv. Visegrádská čtyřka.