Zimní palác - Rusko, Petrohrad
Základní informace
Zimní palác je monumentální stavba v centru Petrohradu, která byla postavena jako sídlo carů a stala se svědkem mnoha významných historických událostí.
Roku 1712 rozhodl car Petr I. o přesunu hlavního města země z Moskvy do Petrohradu. Zatímco v létě rodina Romanovců pobývala v nedalekém palácovém komplexu ve městě, které je dnes známe jako Puškin, pro své zimní sídlo si car zvolil centrum Petrohradu. Pověřil proto Itala Bartolomea Rastrelliho a švýcarsko-italského architekta Domenica Trezziniho výstavbou majestátního paláce na břehu Něvy. Ten vznikal od roku 1754 a podobu jeho interiérů určila především Kateřina II., která palác roku 1762 po svém nástupu na trůn zdědila.
Obdivovat tak lze ohromující třípatrovou budovu, jejíž průčelí, zdobené bílými sloupy a zlatými sochami, dosahuje délky 230 metrů a výšky 23,5 metru. Palác ve stylu evropského baroka skrývá přes tisícovku místností, spojených 177 schodišti.
Při prohlídce interiéru ohromí např. malý trůnní sál, sál Petra Velikého, kaple, zlatá síň, ale prohlédnout si lze i vojenskou galerii z roku 1912, připomínající vítězství Ruska nad Napoleonem.
Právě tady také Kateřina II. začala budovat dnes jednu z nejslavnějších uměleckých sbírek světa. Jejím základem se stalo 225 obrazů především holandských a vlámským mistrů, které získala od berlínského kupce Johanna Ernsta Gothkowskeho. Bez zajímavosti není fakt, že on je původně koupil a shromáždil pro Fridricha Velikého, který je však odmítl zaplatit.
Jako oficiální rezidence carské rodiny sloužil palác až do roku 1917. Po abdikaci cara Mikuláše II. v březnu 1917 sídlila v Zimním paláci prozatímní vláda a právě tato budova se stala cílem **útoku 7. listopadu 1917, zahájeném výstřelem z Aurory.
**
Od roku 1920 bylo v Zimním paláci umístěno muzeum revoluce, během druhé světové války sloužil jako nemocnice a dnes je z něj galerie, která je **součástí sbírek Ermitáže.
**