Historie Slovinska

Raná historie Slovinska

Území dnešního Slovinska bylo osídleno již v době paleolitu a neolitu (tj. starší a mladší době kamenné), což dokládají například nálezy v jeskyni Šebrelje nedaleko Cerkna nebo v oblasti lublaňských bažin. První národy se zde začali objevovat ve starší době kamenné a jednalo se o ilyrský kmen Venetů, kteří se usadili v různých částech alpské oblasti. Zhruba ve 3. století př. n. l. byli Ilyrové vytlačeni Kelty, kteří ve Slovinsku založili státní zřízení známé jako Noricum. Jeho centrum leželo ve východních Alpách.

Přibližně v r. 10 př. n. l. se Noricum dostává pod správu Říma, což byl počátek římské okupace celého území dnešního Slovinska. Římané zakládají první město Emona (dnešní Lublaň), které osídlili kolonisté z Aquileie, malého města na břehu Terstského zálivu. Později přibylo správní a obchodní centrum známé jako Celeia, ležící na území dnešního města Celje, a osada Poetovio (dnešní město Ptuj).

Po rozpadu Římské říše na Západořímskou a Východořímskou říši došlo i k rozdělení oblasti Slovinska do dvou odlišných civilizací.

Středověké Slovinsko

V 5. století do zdejší oblasti začali pronikat různé válečnické kmeny, především Hunové, Ostrogóti a Lombardi. Později se zde usídlili mocní Avaři, jejichž říše zde přetrvala až do 8. století, kdy byla rozdrcena Franky. V 6. a 7. století přišli na území dnešního Slovinska ze severovýchodu slovanské kmeny, které se s ustupujícím vlivem Avarů začali spojovat do volné konfederace. Došlo tak k vytvoření vévodství Karantánia, jehož centrum se nacházelo nedaleko rakousko-slovinských hranic v blízkosti dnešního Klagenfurthu.

V r. 745 se vévodství dostalo pod správu Francké říše a místní obyvatelstvo se dostalo pod vliv německy mluvících panovníků, z jejichž nadvlády se nedokázalo vymanit po několik století. Na počátku 12. století byla zakládána první města – Piran, Ptuj, Kamnik a Lublaň.

Do 14. století ovládali Slovinsko Frankové a jejich nástupci. Zdejší vládnoucí rody – Babenberkové, Spanheimové a Přemyslovci – byly od poloviny 13. století konfrontovány rodem Hasburků, kteří první panství na území dnešního Slovinska získali v r. 1282.

Habsburkové ve Slovinsku

V r. 1335 se pak Slovinsko stalo součástí habsburské říše a Habsburkové zemi ovládali až do r. 1918. Malé oblasti na východě byly pod nadvládou Maďarska a na západě byl cítit silný vliv Benátek. Jedinými vážnými protivníky Habsburků byla ve 14. a 15. století hrabata z Celje. Jednalo se o šlechtický rod, který si díky promyšleným manželským svazkům s významnými evropskými šlechtickými rody dokázal zabrat a udržet rozsáhlá území. Rod hrabat z Celje vymřel v r. 1456 poté, co byl v Bělehradě zavražděn hrabě Ulrik II.

Kolem r. 1470 se turecké vojsko, kterému se v první polovině 15. století podařilo dobýt velkou část Balkánského poloostrova, vydalo na sever směrem ke Slovinsku. Následovalo tak období četných nájezdů a útoků, které vyvrcholily za vlády sultána Sulejmana I. „Nádherného“. Obrat nastal v r. 1593, kdy v bitvě u Sisaku byla turecká armáda poražena spojenými habsburskými a chorvatskými vojsky.

Po porážce Turků pokračovalo období germanizace Slovinců a následovala násilná rekatolizace, což pro Slovince znamenalo dobu hospodářského poklesu a kulturního útlaku. Situace se začala zlepšovat až na počátku 18. století, kdy došlo k rozvoji manufaktur. Situaci zlepšily také reformy Marie Terezie a jejího syna Josefa II.

Během napoleonských válek odřízl Napoleon Rakousko od Jaderského moře a na území dnešního Slovinsko založil stát nazvaný Ilyrská provincie, jehož správním centrem se stala Lublaň. Během francouzské nadvlády trvající čtyři roky se Slovinci mohli těšit z řady reforem, z nichž nejvýznamnější bylo zavedení slovinštiny jako úředního jazyka. V 1813 bylo slovinské území opět připojeno k habsburské říši a obyvatelstvo bylo znovu vystaveno silnému poněmčování.

Slovinsko ve 20. století

Na počátku první světové války bojovali Slovinci za rakouskou korunu, ale také na srbské a ruské frontě, neboť se jim příčila představa, že bojují proti svým slovanským bratrům. V r. 1915 byla podepsána Londýnská smlouva, podle níž měla Itálie za vstup do válka na straně Dohody získat rozsáhlé oblasti obývané Slovinci a Chorvaty. Ti se následně připojili k rakouským vojákům a vytvořili tzv. sočskou frontu, která se táhla v délce 90 km od hory Rombon směrem k Terstu. Jednalo se o jedno z nejkrvavějších bojišť první světové války.

Po první světové válce bylo Slovinsko začleněno do nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se později přejmenovalo na Jugoslávii. Téměř třetina slovinského území včetně významných měst Terst a Gorizie připadla Itálii. Na konci 30. let 20. století Slovinci stále silněji pociťovali ohrožení ze strany fašistické Itálie a hitlerovského Německa, neboť oba státy si činily nároky na část území Slovinska.

Jugoslávské království včetně Slovinska do bojů druhé světové války vstoupilo až po 18 měsících. Hrozbami byla Jugoslávie přinucena se připojit k mocnostem Osy, ale po vládním převratu došlo k odmítnutí spolupráce. Tento čin však nezůstal bez trestu – německé vojsko vpadlo do Bělehradu, král uprchl do Londýna a celá země následně kapitulovala. V r. 1941 bylo Slovinsko rozděleno mezi Itálii, Maďarsko a Německo. Již v r. 1942 vytvořil Josip Broz Tito, který stál v čele Komunistické strany a jugoslávského odboje, provizorní vládu a sepsal základní teze pro založení nového jugoslávského státu, které byly vstřícně přijaty zástupci menšin včetně Slovinců.

Po druhé světové válce byla formálně existující Slovinská republika podřízena Federativní lidové (později socialistické) republice Jugoslávie v čele s Josipem Titem. Slovinsko bylo převážně římskokatolické a mělo silné západní tradice, čímž zůstalo hospodářsky i vzdělanostně nejvyspělejší jugoslávskou svazovou republikou. V 60. a 70. letech začala vzrůstat nespokojenost Slovinců a Chorvatů s komunistickou byrokracií a systémem centrálního plánování, jehož důsledkem byl odliv financí z bohatších částí země do zaostalejších oblastí.

Snahy o získání nezávislosti začaly sílit v r. 1989, kdy koalice šesti stran založila Demokratickou slovinskou opozici, která následující rok vytvořila nekomunistickou vládu a vyhlásila nezávislost Slovinska. V prosinci 1990 se konalo referendum, v němž 88 % voličů vyslovilo souhlas s odchodem Slovinska z Jugoslávie. Slovinský parlament vyhlásil nezávislost 25.6.1991. Následovala ozbrojená střetnutí mezi slovinskými jednotkami a jugoslávskou armádou označována jako desetidenní válka. V červenci 1991 bylo podepsáno příměří a v lednu 1992 bylo Slovinsko oficiálně uznáno mezinárodním společenstvím jako suverénní stát.

Slovinsko se k NATO připojilo až v březnu r. 2004 a v květnu téhož roku se stalo členem Evropské unie.

Stručný přehled dějin Slovinska:

cca 250 tisíc let př. n. l. – nejstarší nálezy pravěkých nástrojů v oblasti Postojna
cca 2 000 př. n. l. – příchod Ilyrů a budování obranných sídlišť
3. století př. n. l. – Keltové zakládají království Norikum
1. století př. n. l. – Římané si podmaňují Norikum a zakládají nejstarší města Emona (dnešní Lublaň), Poetivijo (dnešní Ptuj) a Claudia Celeia (dnešní Celje)
polovina 6. století – příchod slovanských kmenů na území Slovinska, Slované osidlují východní Alpy a okolí Drávy a Sávy, vytvoření státu Karantánie s centrem v rakouských Korutanech
cca 626 – připojení k Sámově říši
polovina 8. století – Slovinsko se dostává do vlivu Francké říše, obyvatelé přijímají křesťanství
11.-12. století – ve Slovinsku vládnou Babenberkové a Přemyslovci
14. století – silný vliv Celjských hrabat, kteří se stávají nejmocnějším rodem ve Slovinsku, vymírají r. 1456 po meči
1278 – začátek nadvlády Habsburků
2. polovina 18. století – vláda Marie Terezie a Josefa II. a období reforem – slovinština se vyučuje na základních školách, formují se základy národního obrození
1809–13 – Ilyrské provincie založené Napoleonem Bonapartem – hlavním městem je Lublaň, slovinština se stala oficiálním jazykem
19. století – návrat k potlačování slovinského vlastenectví, opětovné poněmčování, začíná se objevovat tzv. jugoslávská myšlenka (spojit všechny jižní Slovany do jednoho státu)
1918 – vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v r. 1929 přejmenování na Království Jugoslávie
2. světová válka – okupace Slovinska Trojspolkem, vytvoření odboje v čele s komunisty a jejich vůdcem Josipem Brozem Titem
1945 – zrušení monarchie a vyhlášení Federální a lidové republiky Jugoslávie, prezidentem se stává Tito
1990 – referendu o odtržení Slovinska od Jugoslávie, 25.6.1991 vyhlášena nezávislost Slovinska, následuje tzv. desetidenní válka ukončena Brionskou dohodou, v r. 1992 mezinárodně uznaná nezávislost Slovinska
2004 – Slovinsko vstupuje do NATO a EU, v r. 2007 přijetí eura