Itálie

Na severu Itálie se tyčí Alpy s nejvyšší evropskou horou Mont Blanc na francouzské hranici a Matterhornem na hranici se Švýcarskem. Masiv Alp protkávají hluboká údolí, která vyhloubily ledovce a ve kterých vznikla krásná ledovcová jezera Maggiore, Como a Garda. Pohoří Alp se svažuje do rozlehlé Pádské nížiny, kde se nachází většina velkých italských měst.

Páteř celého poloostrova tvoří pohoří Apeniny. Jedná se o poměrně mladé pohoří a na mnoha místech je zemská kůra ještě aktivní, což se čas od času projeví menším (či větším) zemětřesením. Západní svahy Apenin jsou převážně vulkanické a najdeme zde řadu vyhaslých sopek, ale také sopky činné, např. Vesuv nebo Etna (na Sicílii). Sever Itálie (oblast Alp) leží v mírném pásmu s teplotními rozdíly na vrcholcích hor a údolími. Pádská nížina má vnitrozemský charakter s chladnějším počasím. Směrem na jih je podnebí stále teplejší s typickým středozemním klimatem, tj. horká a suchá léta a mírné zimy bohaté na srážky.

Rozmanitá a přesto harmonická Itálie

Itálie přitahuje turisty již po mnoho staletí. Jen málokterá země se jí vyrovná v umění, architektuře, krajině, jídle či víně. Od severu k jihu mají krajina, architektura i lidé a jejich životní styl různé podoby, a přece působí Itálie jako harmonický celek.

Itálie je země, kde návštěvníky obklopuje historie na každém kroku. Každý z 20 krajů Itálie si udržuje vlastní kulturní jedinečnost na poli dialektů, kuchyně a architektury. Často si můžeme přečíst nebo slyšet dělení Itálie na bohatý průmyslový sever a chudší zemědělský jih. Na toto dělení má vliv i geografie a historie země. Sever země připomíná Německo a Francii – v údolí Aosta žije zhruba 100 tisíc francouzsky mluvících obyvatel, v provincii Bolzano přibližně 300 tisíc německy mluvících a u italsko-slovinských hranic žije několik tisíc Slovinců a Chorvatů. Naopak jih Itálie byl často sužován vpády cizích mocností – ve starověku se jednalo o Řeky a Kartágince, následováni Araby a Normany v době středověku a až do poloviny 19. století zde vládli španělští králové.

Většina dnešních měst a síť silnic vznikaly v době Římské říše. Sláva antického Říma nanovo ožila na počátku italské renesance ve 14. století, tj. v době rozkvětu umění a vědy, která trvala dalších 250 let. Antický Řím spolu s italskou renesancí se staly nevyčíslitelným přínosem pro evropskou kulturu a civilizaci. Po pádu Římské říše došlo k rozdrobení politické moci a jednotlivé městské státy zažily za svou historii několik přesunů moci. Po staletí politického chaosu se městské státy na území dnešní Itálie dostali pod krátkou nadvládu Napoleona. Ačkoliv toto období netrvalo dlouho, vzbudilo v obyvatelích italský nacionalismus a touhu po sjednocení. Sjednocování trvalo 50 let a vyústilo r. 1861 ve vznik Italského království. Poslední oblastí, která se ke království připojila, byla v r. 1870 oblast současného hlavního města Říma. Od r. 1946 je Itálie republikou.

V Itálii lze najít mnoho městeček, která jsou na vrcholech kopců. Je to charakteristické pro oblast střední Itálie. Městečka na kopcích nalezneme i v jižní Itálii, ale většina jihoitalských měst, která jsou převáženě antického původu, však leží na pobřeží. V severní Itálii se všechna velká města nachází na okraji Pádské nížiny. Italská města i vesnice mají svůj řád. Uprostřed je velké otevřené vydlážděné prostranství zvané piazza, kde se nachází kostel, radnice (municipio) a četnická stanice (carabinieri). Policii (polizia) je jen ve velkých městech a v hlavních městech provincií. Na piazze se často také nachází banka, několik barů a obchodů. Pro Italy, stejně jako pro ostatní jižanské národy, je typická siesta, během níž je většina obchodů a úřadů uzavřena.