Lublaň - Slovinsko

Lublaň leží na obou březích řeky Lublaňky v geografickém středu země a žije v přes 280 000 obyvatel. Hlavním městem samostatného Slovinska se stala roku 1991, i když už od vzniku Samostatné federativní republiky Jugoslávie byla hlavním městem jedné z jejích šesti republik.

Archeologické vykopávky prokázaly, že se na místě dnešní Lublaně po období Ilyrů a Keltů usadili Římané. Ti tu založili tábor nazvaný Emona, který se rychle rozrostl na město, jehož pár pozůstatků tu lze vidět dodnes. Zničeno bylo roku 452 Huny pod vedením Attily, ale i ti byli později poraženi Ostrogóty a Langobardy.

V 6. století do těchto míst dorazili první Slované, kteří své sídlo pojmenovali po řece, na níž se rozkládalo. První písemná zmínka ve 12. století jej však uvádí v germánské podobě Laibach, neboť v této době toto území patřilo německým vládcům. Po krátkém období, kdy se Lublaň stala hlavním městem vévodství Kraňsko, kterému mimochodem osm let vládl Přemysl Otakar II., připadla Lublaň Habsburkům, kterým patřila až do roku 1918.

Vzhled města byl poznamenán především dvěma zemětřeseními. To první přišlo roku 1511, takže celé město bylo poté přestavěno v renesančním stylu. Ve stejném století se mu nevyhnula ani rozšiřující se reformace, ale brzy se zas vrátilo ke katolickému vyznání. V 17. a 18. století přišel velký rozvoj, díky němuž byly strženy hradby a vysušeny bažiny, aby se Lublaň mohla dále rozrůstat. Právě tehdy tu vyrostlo množství barokních kostelů a paláců. Druhé zemětřesení změnilo tvář města v roce 1895. Tehdy byly staré zničené stavby nahrazeny novými ve stylu secese a neoklasicismu.

Velký podíl na neopakovatelném půvabu Lublaně má slovinský architekt Jože Plečnik, který určoval její podobu mezi světovými válkami. I když část jeho budov zničili komunisté jako příliš buržoazní, dodnes je jeho vliv na město patrný.

Rada: Centrum Lublaně je malé, takže na jeho prohlídku stačí jeden den. Je však velmi půvabné a byla by škoda je vynechat.