Historie Anglie

Osídlení Anglie

Oblast dnešní Anglie byla osídlena před více než 800 000 lety, jak dokazují nálezy pazourkových nástrojů a lidské stopy v severním Norfolku, nicméně souvislé osídlení moderním typem člověka lze datovat až do doby před cca 13 000 lety, kdy zde končila zatím poslední doba ledová. V Anglii existuje spousta nálezů z doby mezolitu, neolitu i z doby bronzové, jak dokládají např. archeologické vykopávky na Stonehenge nebo v Avebury. V době železné žily v Anglii různé keltské kmeny, např. Britoni. Roku 43 našeho letopočtu počalo dobývání Anglie Římany, kteří obsadili prakticky celou zemi na jih od Firth of Forth a až do počátku 5. století zde spravovali provincii Britannia.

Anglové a Sasové

Během stěhování národů na Britské ostrovy přichází Anglové a Sasové, germánské kmeny, které jsou považovány za jakýsi základ dnešní Anglie. Po svém usídlení zde zakládají sedm prvních raně feudálních království (Essex, Sussex, Wessex, Kent, Nothumbria, Mercia a East Anglia) a ovládají většinu ostrova včetně oblastí dnešního jižního Skotska. Jazyk těchto kmenů se stává základem staré angličtiny, která nahradila dřívější Britonský jazyk.

Vikingové

Kolem roku r. 800 n. l. se v Evropě stupňují vikingské nájezdy, Vikingové a Norové plení pobřežní oblasti Británie a dočasně se usazují i ve vnitrozemí dnešní Anglie, což vedlo k pokusům o spojení jednotlivých království a v 10. století i k vytvoření jediného silného království – Anglie.

Normané a Plantageneti

Po smrti bezdětného anglosaského krále Edvarda Vyznavače v roce 1066 zvítězila v bitvě u Hastings normanská vojska vévody Viléma Dobyvatele a posléze dobyla a obsadila Anglii. Normanská dynastie vládla po více než půl století až do období tzv. Anarchie, po níž nastupuje královská linie Plantagenetů, dynastie, která později vznesla svůj nárok na francouzský trůn. V r. 1215 byl anglický král Jan Bezzemek donucen podepsat tzv. Velkou listinu svobod, která garantovala dodržování základních práv vč. práva na spravedlivý soud.
Nástupnická krize ve Francii ve 14. století vedla k tzv. Stoleté válce (1337–1453), ve které Francie přes mnohé porážky (Crecy, Poitiers, Agincourt) uhájila svá území, a po níž se v Anglii rozhořel vlastní konflikt o nástupnictví. Tzv. Války růží (1455–1485) mezi dvěma liniemi vládnoucího rodu skončily devastací země a nástupem nové dynastie Tudorů.

Tudorovci a Stuartové

Za Tudorů a později Stuartů se Anglie stala světovou koloniální mocností. Za Jindřicha VIII. došlo k odštěpení anglikánské církve od katolické a hlavou anglikánské církve se stal anglický král. Doba vlády královny Alžběty I. (1558–1603) bývá označována jako zlatý věk. Za vlády Stuartů vypukla v Anglii občanská válka (1642–1651), která přinesla popravu krále Karla I. a ustanovení republikánské vlády a později i vznik parlamentní republiky (známé jako Commonwealth) pod vedením Olivera Cromwella. V roce 1660 došlo k návratu Stuartů na trůn, nicméně náboženské otázky přispěly k jejich útěku ze země za tzv. Slavné revoluce r. 1688. Parlamentem byl schválen zákon, podle kterého hlavou království může být jen protestant.

Vznik Velké Británie

Anglie, která dobyla Wales již ve 13. století, se r. 1707 spojila se Skotskem a vytvořila nový suverénní stát, tzv. Velkou Británii. Během průmyslové revoluce se Velká Británie stala nejmocnějším a největším státem v historii, ovšem ve 20. století se především díky oslabení Británie ve dvou světových válkách většina zámořských kolonií stala nezávislými. Nicméně i v jednadvacátém století zůstává kulturní i politický vliv Británie ve svých bývalých koloniích nezanedbatelný.

Zobrazeno: 4532x