PRO TRAVEL PRO ŠKOLY PRO KOLEKTIVY PRO POZNÁVÁNÍ

Historie Francie

Raná historie

Dějiny Francie jsou téměř tak staré jako historie lidstva. Osídlení území se datuje již od prehistorických dob a pozůstatky, které zde byly objeveny, jsou staré 100 000 let. Pravěcí lidé, kromaňonci, se nazývají podle jeskyně Crô-Magnon, která se nachází v jihozápadní Francii. Legendární Keltové, které Římané nazývali Galové, jsou mnohými považovány za předky Francouzů. Na území Francie přišli z údolí Rýna kolem r. 1200 př. n. l. Kolem r. 50 př. n. l. je porazili Římané v čele s Juliem Caesarem a území Francie se stalo římskou provincií. Dodnes můžeme zejména na území Provence vidět antické památky z doby nadvlády Římanů, např. amfiteátry, zbytky chrámů nebo nejzachovalejší akvadukt Pont du Gard.

Středověk

Po pádu Západořímské říše r. 476 vpadly do oblasti kmeny z celé Evropy a bojovaly mezi sebou. Nejmocnějším státním útvarem se stala Franská říše, kterou ve druhé polovině 8. století a na počátku 9. století rozšířil král a pozdější císař Karel Veliký. V době jeho vlády byly ve Francii vybudovány hrady a pevnosti, které dodnes charakterizují zdejší krajinu. V době středověku se nově zakládané kláštery jako centra křesťanských učenců a umělců podílely na obnovení hodnot starověku a rozvíjely také zemědělství a vinařství.

Stoletá válka a rozkvět Francie

Po dynastii Karla Velikého – Karlovcích – nastoupili r. 987 na trůn Kapetovci, kteří vládli až do r. 1328, kdy se králem stal Filip VI. z rodu Valois. Za jeho vlády vypukla stoletá válka (1337–1453), na jejímž konci ztratila Anglie s výjimkou Calais všechna francouzská území, která získala výboji či sňatky. Válečnou spoušť znásobily časté hladomory a morové epidemie. Po porážce Angličanů a Burgunďanů na sklonku 15. století, ke které dopomohla i mladá Jana z Arku, se Francie konečně stala jednotným státem. Ve druhé polovině 16. století započaly náboženské války mezi katolíky a protestanty, které r. 1572 vedly k vyhlazení protestantů v Paříži během tzv. Bartolomějské noci. V r. 1589 se králem Francie stává hugenot Jindřich IV. Navarrský z dynastie Bourbonů, který v r. 1593 přijímá katolickou víru, a tím končí náboženské války. V r. 1598 je vydán Edikt nantský, který zaručuje náboženskou svobodu hugenotům.

Po konci náboženských válek se Francie v polovině 17. století stala hlavní evropskou velmocí. Velký podíl na rozvoji vlivu a moci země měli především ministerský předseda kardinál Richelieu a jeho nástupce kardinál Mazarin, kteří připravili půdu pro absolutistickou monarchii Ludvíka XIV. Během vlády Ludvíka XIV., známého také jako „král Slunce“, se královský dvůr přestěhoval do nově postaveného zámku Versailles, který ve své době ohromil celou Evropu. Po smrti Ludvíka XIV. zavládla v celé Francii chudoba a zadlužení země vyústilo v sociální nepokoje, které r. 1789 vyvolaly Velkou francouzskou revoluci.

Francouzská revoluce a vláda Napoleona Bonaparte

Francouzská revoluce r. 1789 přinesla pád absolutistické monarchie. Po dobytí Bastily dne 14. 7. 1789 byla v následujících týdnech vyhlášena konstituční monarchie, která však fungovala s velkými obtížemi. V r. 1792 vznikla první francouzské republiky a v lednu 1793 byl někdejší král Ludvík XVI., nyní pouhý občan Ludvík Kapet, odsouzen za velezradu a popraven. Nová republika, jejíž reformy se řídily heslem „Volnost, rovnost, bratrství“, měla vliv na zbytek Evropy. V září r. 1793 začalo období teroru a diktatury, které vyústilo v občanskou válku, během které povstal venkov proti revoluční Paříži. Počet obětí občanské války dosáhl statisíců. Toto hrozné období ukončila smrt diktátora Robespierra a v r. 1799 se do čela státu postavil Napoleon Bonaparte.

R. 1804 nahradilo republiku tzv. první císařství s Napoleonem I. v čele. Za jeho vlády vzrostl význam Paříže, neboť byly zrušeny provinční parlamenty a veškerý hospodářský a kulturní život se soustředil v hlavním městě. Napoleon rozšířil císařství tak, že zabíralo většinu západní Evropy a na trůny dobytých zemí dosadil své sourozence. Za jeho vlády bylo dosaženo několika reforem, např. vydání Občanského zákoníku nebo reforma školního systému. R. 1814 byl Napoleon poražen anglo-rusko-rakousko-pruskou koalicí a vypovězen na Elbu, ze které se však r. 1815 vrátil do Francie a opět vládl zemi během tzv. stodenního císařství. Definitivně byl Napoleon poražen v bitvě u Waterloo a následně byl deportován na ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku. Vynucená abdikace Napoleona r. 1814, respektive r. 1815, znamenala obnovení bourbonské monarchie a krále Ludvíka XVIII.

Bouřlivá francouzská historie 19. století

R. 1830 vedly pokusy krále Karla X. o znovunastolení absolutistické monarchie k revoluci, která krále svrhla, a na trůn usedl Ludvík Filip Orleánský. Za revoluce r. 1848 Ludvík Filip abdikoval a byla vyhlášena druhá republika, která vydržela do r. 1852, kdy Napoleon III., synovec Napoleona Bonaparta, vytvořil druhé císařství. V té době se francouzské impérium rozšířilo o území v severní Africe, jihovýchodní Asii a v Pacifiku. Za vlády Napoleona III. byly podporovány výstavby železnic, kanálů a přístavů, mj. v té době Francie postavila Suezský průplav. R. 1870 byla po porážce Francie v prusko-francouzské válce a po odchodu Napoleona III. do exilu ustanovena třetí republika. Ta se zhroutila r. 1940, kdy její velkou část obsadilo nacistické Německo.

Období světových válek

Francie patřila po 1. světové válce k vítězným státům. Versailleská smlouva z r. 1919 zajistila Francii navrácení území Alsaska-Lotrinska, o které přišla po porážce v prusko-francouzské válce r. 1871.

V r. 1940 proběhla bitva o Francii, ve které bojovali vojáci nacistické Třetí říše a Itálie proti spojencům. Bitva skončila vítězstvím nacistů, a to především zásluhou překvapivého útoku německých vojsk na neutrální státy Beneluxu. V červnu 1940, po průlomu Maginotovy linie, odstoupila francouzská vláda vedená Paulem Reynaudem. Nová vláda v čele s maršálem Philippem Pétainem okamžitě požádala Německo o mír. Francouzská vláda přistoupila na požadavky Německa a 22. 6. 1940 podepsala v Compiégne kapitulaci Francie (k podpisu došlo na stejném místě a ve stejném vlakovém vagonu, ve kterém byla 11. 11. 1918 podepsána kapitulace Německa po prohrané 1. světové válce).

V letech 1940–44 okupovali Paříž a severní a západní část Francie nacisté. Jihovýchodní Francie byla pod správou kolaborantské vlády se sídlem ve Vichy, v jejímž čele stál maršál Pétain a Pierre Laval. Ve stejné době zorganizoval Charles de Gaulle, který působil v exilu v Londýně a spojenci jej považovali za představitele země, francouzský odboj zvaný Svobodná Francie. Jean Moulin koordinoval operace mnoha různých protifašistických skupin.

Poválečná historie Francie

Hnutí odporu „Svobodní Francouzi“, založené Charlesem de Gaullem, pomáhalo r. 1944 spojeneckým silám osvobodit Francii, což r. 1946 umožnilo vyhlášení čtvrté republiky. V letech 1946–58 se v čele Francie vystřídalo 20 vlád a 2 prezidenti. Válka v Indočíně a sílící národněosvobozenecké hnutí ve francouzských koloniích přispěly r. 1958 k pádu republiky. Čtvrtou republiku nahradila pátá a prezidentem se stal Charles de Gaulle, který pomohl Francii znovu zaujmout významné postavení v Evropě a většině francouzských kolonií poskytl nezávislost.

R. 1957 patřila Francie k zakládajícím členům Evropského hospodářského společenství. R. 1981 se stal prvním socialistickým prezidentem Francois Mitterrand, který r. 1992 vypsal referendum, v němž Francouzi vyslovili těsnou většinou souhlas s Maastrichtskou smlouvou, jež si klade za cíl sjednocení Evropy.

Důležitá data v historii Francie:


  • 2000 př. n.l. – příchod keltských kmenů z východní Evropy na území Francie
  • 600 př. n.l. – první písemně doložené osídlení v obchodní stanici Massalie (Marseilles), obchod s Malou Asií
  • 125 př. n.l. – pro dlouhodobé nepokoje a útoky na obchodní přístavy obsazena oblast dnešní Francie Římany, pro nastolení pořádku postaveno opevnění, z názvu římské provincie vznikl pak název oblasti Provence (původně pokrývající území od Alp až po Pyreneje)
  • 50 př. n.l. – pro neutichající nepokoje na severní hranici Provincie převzal velení i sám Caesar, za jehož vlády byla Provincie rozšířena na sever až za současné hranice Belgie
  • konec 4. století – oficiální přijetí křesťanství, které napomohlo stmelení budoucího národa
  • konec 5. století – s rozpadem Římské říše růst vlivu Chlodovíkovo nově vznikající Franské říše
  • 800 – císařská korunovace Karla Velikého, jehož éra se nazývá karolinskou renesancí
  • 843 – rozpad Franské říše, z jejíž západní části se začíná formovat současná podoba Francie
  • 987 – Hugo Kapet korunován v Remeši prvním králem Francie, k dosažení národní jednoty uzavřel spojenectví s církví, jež Francii později postavila do čela svých křížových výprav
  • 1337–1453 – stoletá válka – anglický král Edward III. vznesl nárok na francouzský trůn. Přes mnoho porážek (Crecy, Poitiers, Agincourt) a ztrátu velkých území nakonec Francouzi i díky legendární Johance z Arku anglická vojska vyhnali a Francii sjednotili v pevný feudální stát.
  • 2. pol. 16.století – období náboženských válek mezi katolíky a protestanty (hugenoty), které vyústily až v proslulou Bartolomějskou noc (24.8.1572), kdy bylo v Paříži zavražděno na 2000 protestantů
  • 17. století – konsolidace poměrů a posílení autority krále, o kterou se zasadil především ministerský předseda Ludvíka XIII. kardinál Richelieu a jeho nástupce kardinál Mazarin
  • po roce 1661 – vrchol absolutismu s nástupem „Krále Slunce“ Ludvíka XIV., který se zapsal do historie nejen výstavbou honosného zámku Versailles, ale i mnoha vojenskými výboji, kterými přivedl Francii na okraj chudoby
  • 14.7. 1789 – v důsledku staleté frustrace způsobené přetrvávajícím absolutismem podniknut útok na Bastilu (opevněné vězení v Paříži), která se stala počátkem Velké francouzské revoluce, jejímž cílem bylo nastolení nového reformního režimu, období první republiky
  • 1803–1815 – Napoleonské války – vojenská tažení pod vedením geniálního vojevůdce Napoleona Bonaparta, dobytí většiny Evropy a po neúspěšném tažení do Ruska porážky v bitvě národů u Lipska a definitivní konec v bitvě u Waterloo r. 1815
  • 1. pol. 19. století – v duchu několika neúspěšných návratů k absolutistické monarchii, které vyústily až v kolosální revoluci v r. 1848, která definitivně ukončila éru francouzských králů a nastolila epochu druhé republiky
  • přelom 19. a 20. století – období průmyslového pokroku
  • 1870–1 – prusko-francouzská válka, drtivá porážka a dobytí Paříže, následná ztráta Alsaska a Lotrinska
  • 1. světová válka – výsledkem dlouhých bojů a zákopové války bylo navrácení Alsaska a Lotrinska, platba velkých reparací poraženým Německem, ale i ztráty na životech v počtu 1 350 000 mužů
  • meziválečné období – po období růstu přichází neklidná doba finančních skandálů a bankovní korupce, období třetí republiky. Francie při budování obrany proti sílícímu Německu spoléhá v podstatě pouze na Maginotovu linii.
  • 2. světová válka – Francie je zaskočena prolomením Maginotovy linie, po které následovala rychlá porážka Francie. Období neblaze proslavené francouzské vichystické vlády a kolaborace. Po vylodění v Normandii 6.6. 1944 otevření druhé fronty, na osvobození Francie má velký podíl národní armáda vedená pozdějším francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem.
  • 2. pol. 20. století – rekonstrukce země, postupné ztráty nabitých kolonií (Tunisko, Indočína, Maroko, Alžírsko), jejichž obyvatelé se často začínají stěhovat do Francie. Často chaotické politické poměry v pořadí páté republiky.

Zobrazeno: 5396x

Informace Destinace

Zajímavé články

Parfémy Fragonard

Školní zájezdy Francie

Vzorové programy, zájezdy na míru

ŠKOLNÍ ZÁJEZDY

Nechte si posílat novinky na Váš e-mail:

PRO TRAVEL CK, s.r.o.
NAJDETE NÁS NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
NAJDETE NÁS NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
ČLENSTVÍ a CERTIFIKÁTY
ČLENSTVÍ a CERTIFIKÁTY
ACCKA ATECR Certifikát CSKS BritAgent E-lerning
POPULÁRNÍ DESTINACE
POPULÁRNÍ DESTINACE
JAZYKOVÉ KURZY
JAZYKOVÉ KURZY
Soubory cookies využíváme pro základní i pokročilé funkce, které Vám usnadňují procházení webu. Také nám pomáhají při optimalizaci stránek i reklamních kampaní, aby byly pro všechny uživatele co nejvíce přínosné. Kliknutím na tlačítko "Souhlasím" povolíte všechny cookies nebo můžete povolit jen technické či nastavit vlastní preference. Všechna preferenční nastavení můžete kdykoliv v budoucnu změnit pomocí tlačítka v levém dolním rohu stránky.

Využití technických cookies je nezbytné pro správné fungování www stránky a všech funkcí. Slouží pouze k technickým účelům stránky a k jejich obsahu nemá přístup žádná třetí strana. Technické cookies umožňují např. vyhledávání, filtrování, nákupy, přihlašování nebo ukládání preferenčního nastavení cookies. Z uvedených důvodů není možné tyto technické cookies deaktivovat a musí být vždy povoleny.

Funkční (preferenční) cookies umožňují www stránce si zapamatovat volby, nastavení a informace, které přímo či nepřímo nastavuje sám uživatel stránky. Jedná se například o jazykovou mutaci stránky, volbu měny, oblíbené nebo naposledy navštívené položky apod. Funkční cookies tak výrazně usnadňují a zpříjemňují procházení stránky. Stejně jako technické cookies jsou i tyto využívány výhradně pro technické účely a jejich obsah není dostupný třetím stranám.

Analytické cookies poskytují informace využívané k analytickým a statistickým účelům provozovatele webu a případně nástrojů třetích stran, které k těmto účelům využívá. Jedná se například o měření návštěvnosti, výkonu a použitelnosti www stránky, reklamních kampaní apod. Díky získaným datům z těchto cookies dokážeme optimalizovat výkon i funkčnost www stránky. Informace získané pomocí těchto cookies jsou zpracovávány souhrnně a zcela anonymně, bez možnosti identifikace konkrétního uživatele.

Marketingové cookies jsou zpravidla využívány našimi partnery k nastavení a optimalizaci relevantního obsahu v jejich partnerské reklamní síti. Veškerá dostupná data jsou tzv. pseudoanonymizována a díky tomu zpravidla není možná identifikace konkrétního uživatele. Poskytnutím souhlasu s využitím těchto marketignových cookies uvidíte v reklamních kampaních obsah a informace relevantní pro vašim zájmům.

Nastavení cookies