Abbaye de Sénanque - Francie

Jeden z mnoha cisterciáckých klášterů ve Francii vznikl na území pánů z Gordes v údolí Senancole. Jeho název už měl stavebníky varovat, neboť vznikl pofrancouzštěním latinských slov sine aqua, tedy bez vody. Založili jej biskup z Cavaillonu a provensálský a barcelonský hrabě Ramon Berenguer II. a mnišský konvent sem přišel z kláštera Mazan v Ardèche.

Klášter byl záměrně umístěn v nehostinných podmínkách daleko od civilizace, aby řeholníky nic neodvádělo od jejich poslání a mohli dle požadavků svatého Benedikta žít život v prostotě, naplněný prací a odříkání. Tomu také odpovídala architektura cisterciáckých staveb: klášter v Sénanque je přísně a účelně rozvržen tak, aby odrážel průběh dne řeholníků od svítání do západu slunce, ale zároveň se tu zrcadlilo i střídání ročních období.

Stavba kláštera trvala přes 100 let a brzy se stal natolik populárním, že ho bohatí lidé i panovníci zahrnovali nejen štědrými dary, ale i pozemky. Zanedlouho mu patřila rozlehlá pole, vesnice, 7 farem a několik mlýnů a bohatství, které z nich plynulo, začalo opět řeholníky vzdalovat od původního ideálu asketického života.

Kromě vnitřních problémů jsou však dějiny kláštera plné i ničení a válek. Roku 1544 byl zničen heretickým hnutím valdenských, kteří neváhali pověsit všechny místní obyvatele, a během Velké francouzské revoluce bylo roku 1791 opatství prodáno státu. Znovu ožilo v polovině 19. století, kdy sem přišlo 72 mnichů z opatství Lérins, kteří však museli odejít v roce 1903 v důsledku nového francouzského zákona o náboženských kongregacích. Další marný pokus o jeho oživení nastal roku 1926. Dnes tu přebývá asi 10 řeholníků, které sem na konci 80. let 20. století vyslalo opatství Lérins.

Financování chodu kláštera zajišťují jeho obyvatelé pěstováním levandule, prodejem levandulových produktů a oblíbeného medu. Částečně do pokladny přispívá i vstupné, neboť tu probíhají prohlídky s průvodcem. Jejich počet je však omezen a je nutné si vstup předem objednat.

Rada: Přestože to tak v létě při nájezdu turistů nevypadá, nejedná se o turistickou atrakci, ale o funkční klášter. Proto jsou návštěvníci žádáni, aby na jeho pozemky vstupovali jen se zahalenými rameny a koleny.