Bamberg - Německo

Bamberg se rozkládá na březích a ostrůvcích ramen řeky Regnitz a říčního kanálu řeky Mohan. Díky své poloze na sedmi pahorcích získalo město přízvisko Francký Řím. První zmínka o hradu na tomto místě pochází z roku 902. O rok později však byli jeho majitelé, rod Babenberků, poraženi franckými Konrádovci, přes něž se pak toto území dostalo do majetku královské koruny.

V roce 973 věnoval císař Ota II. hrad bavorskému vévodovi Jindřichu Svárlivému, jehož syn, král Jindřich II., tu zahájil stavbu císařské falce a románsko-gotického dómu, v němž je i se svou manželkou Kunhutou pochován. V chrámu návštěvníky udivuje mimo jiné i jezdecká socha rytíře, o níž se neví, koho znázorňuje. Stejný král tu na počátku druhého tisíciletí založil i biskupství, v němž biskupové ovládali město až do reformace.

Z hlediska našich dějin je jistě zajímavý fakt, že roku 1430 na město pochodovali husité vedení Prokopem Holým. Církevní hodnostáři a bohatí obyvatelé města utekli. Nakonec však Bamberg oblehatelům vyplatil dvanáct tisíc guldenů a ti odtáhli dál. Mocní měšťané i církev však o svůj majetek přišli i tak – místní chudina využila jejich nepřítomnosti a vyplenila opuštěné domy.

O moc lepší nebyla ani staletí následující. V letech 1625 až 1631 se zde konaly nechvalně známé čarodějnické procesy, při nichž přišlo o život skoro tisíc lidí, a poté byl Bamberg až do roku 1648 obsazen Švédy.

18. století se pak neslo ve jménu rozvoje a rozkvětu, takže tu mohlo vyrůst pod vedením čtyř z pěti bratrů Dientzenhoferů množství nádherných barokních staveb. Součástí Bavorského království se Bamberg stal rozhodnutím Vídeňského kongresu probíhajícího v letech 1814 až 1815.

Jako zázrakem město přestálo druhou světovou válku beze škod, takže tu je dnes možné obdivovat největší neporušené původní historické centrum v Evropě. Tato evropská i světová rarita architektury byla roku 1993 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.