Bayreuth - Německo

Pojmenování města vychází z názvu Baierrute, které bylo poprvé zmíněno už roku 1194 v listině bamberského biskupa Otty II., přičemž slovo rute označovalo patrně mýtinu.

K největšímu rozkvětu města však došlo mnohem později, a to především v 18. století za vlády markrabat Friedricha a Vilemíny, sestry pruského krále Friedricha Velikého. Ti sem pozvali dva důležité architekty: Josepha Saint-Pierre a Carla von Gontarda, kteří zásadně ovlivnili podobu města a dali vzniknout tzv. bayreuthskému rokoku, jež je typické především zdobenou vnitřní architekturou.

V této době bylo město známé svojí náboženskou tolerancí, která se však nevztahovala na školství. Markrabě Friedrich tu totiž roku 1742 založil akademii, která o rok později získala status univerzity, ale na nátlak občanů musela být přeložena do Erlangenu, kde sídlí dodnes.

Tehdy také vznikly architektonické skvosty, jako je rokokový Nový zámek bayreuthských markrabat, Starý zámek v zahradách, kde vládnoucí rodina hledala útočiště před ruchem dvora, zámecký kostel s osmibokou zvonicí a také nejkrásnější dochované barokní divadlo v Evropě, tzv. Markraběcí operní dům.
Markraběnka Vilemína stavbou pověřila bolongského stavitele Giuseppe Galli Bibiena a jeho syna Carla, kteří vytvořili bohatě zdobenou barokní stavbu s jevištěm o hloubce 27 metrů, které si svými rozměry až do roku 1871 udrželo prvenství mezi německými jevišti.

Právě toto divadlo se zdálo ideální Richardu Wagnerovi pro provedení jeho opery Prsten Nibelungův. Při prohlídce se však i toto místo ukázalo jako nedostačující, i když samotné město skladatele zaujalo. Proto na tzv. Zeleném vrchu vyrostl v letech 1872 až 1875 Festspielhaus, který navrhl architekt Otto Brückwald dle Wagnerových představ. V nádherné architektuře s úžasnou akustikou se zde dodnes každý rok od konce července do konce srpna koná operní festival děl tohoto skladatele.