Brandenburger Tor - Německo, Berlín

Braniborská brána se dnes nachází na náměstí Pariser Platz mezi ulicemi 17. června a Pod Lipami. Vznikla však již roku 1734 jako mýtná brána v hradbách, což stále dokládají dva malé pavilony po jejích stranách, které původně sloužily jako zázemí pro stráže a celníky.

V 80. letech 18. století požádal Friedrich Vilém II. architekta Carla Gottharda Langhanse o její přestavbu. Ten se nechal inspirovat Propylajemi, tedy velkolepým vchodem na athénskou Akropoli, a vytvořil 26 metrů vysokou a 62,5 metrů dlouhou bránu o šířce 11 metrů. Tvoří ji pět průjezdů se dvěma řadami dórských sloupů, jichž je celkem dvanáct. Starověká inspirace je patrná i na reliéfu, který bránu zdobí, v němž se promítají motivy z antické mythologie.

Už od počátku zdobilo vrchol brány nádherné čtyřspřeží, jehož autorem byl Johann Gottfried Schadow. Zobrazovalo okřídlenou bohyni míru Eiréné, jak vítězně vjíždí do města. I proto se brána měla původně jmenovat Friedenstor, tedy Brána míru.

Když však francouzská armáda roku 1806 obsadila Berlín, nechal Napoleon čtyřspřeží rozebrat a přesunul jej do Paříže. Na své původní místo se vrátilo až o osm let později a ihned prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, během níž přibyla bohyni žerď s pruským orlem a železným křížem a také vavřínový věnec. Zároveň s tím došlo také k přeměně bohyně míru Eiréné na bohyni vítězství Victorii.

Tyto „symboly pruského imperialismu“ jí byly sice krátce odňaty v 50. letech 20. století, ale po pádu Berlínské zdi i komunismu se jí vrátila předchozí podoba.

Braniborská brána se stala symbolem Berlína i jeho rozdělení. Protože ležela v hraničním prostoru mezi západní a východní částí dnešního hlavního města Německa, byla několik desetiletí nepřístupná a lidé k ní vzhlíželi jako k symbolu cesty ke svobodě.