Dachau - Německo

První německý koncentrační tábor pro politické vězně byl uveden do provozu na pozemku dřívější továrny na výrobu munice 22. března 1933, tedy jen pár týdnů poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Jeho podobu navrhl jeden z velitelů tábora Theodor Eicke a stal se prototypem pro ostatní koncentrační tábory. Zároveň tu vznikla i škola důstojníků SS.

Původně jej vláda zřídila pro řádně odsouzené politické vězně. Od roku 1935 tu byli internováni odpůrci režimu, kněží, Židé, homosexuálové, svědci Jehovovi a emigranti. O čtyři roky později pak i Romové. Táborem prošlo celkem dvě stě tisíc vězňů ze třiceti zemí, přičemž téměř třetinu tvořili Židé. 25 000 lidí tu zemřelo, většinou na tyfus a podvýživu, ale mnozí spáchali sebevraždu.

Funkce tábora se v průběhu času měnila. Zatímco v letech 1933 až 1939 se jednalo především o nástroj teroru, jehož cílem bylo odstranit politickou opozici a nepřátele režimu, následující dva roky se pak proměnil na prostředek války, kde byla využívána práce vězňů. Ti, kteří nebyli schopní těžké práce, přišli o život. Na konci války pak byli vězňové nasazeni ve válečném průmyslu. Zatímco původní kapacita tábora byla plánovaná na 5 000 vězňů, např. v roce 1944 jich tu žilo 63 000. Mnoho z nich v katastrofických podmínkách zahynulo.

Koncentrační tábor Dachau byl druhým osvobozeným koncentračním táborem. Když sem 29. dubna 1945 přišli Američané, našli zde 30 000 vězňů.

Dvacet roků po válce iniciovali přeživší vězni změnu tohoto prostoru na památník, kde je možné si prohlédnout reálné podmínky, v nichž lidé žili i množství dokumentů. V roce 2003 přibyla nová výstava, zaměřující se na osudy konkrétních vězňů.

Rada: Při návštěvě Dachau si projděte 3 km dlouhou Cestu vzpomínek s dvanácti informačními panely. Touto cestou od železniční stanice k památníku prošla většina místních vězňů.