East Side Gallery - Německo, Berlín

Po konci druhé světové války bylo na Jaltské konferenci rozhodnuto o rozdělení Německa do čtyř okupačních zón a samotný Berlín byl rozčleněn do čtyř sektorů. Mezi západní a východní částí se však rychle začalo stupňovat napětí, které vyvrcholilo v noci z 12. na 13. srpna 1961, kdy východoněmecká armáda a policie, posílená pohraniční stráží a podnikovými milicemi, obsadila hranice Východního Berlína. Ještě té noci byla část města spadající pod sovětskou správu obehnána ostnatým drátem a o tři dny později se přikročilo ke stavbě zdi.

Vznikla tak 165 km dlouhá stavba, jejímž centrem byla nepravidelná zeď z betonových panelů, vysokých kolem 3,6 metrů. Její okolí na straně Východního Berlína pak bylo doplněno ochrannými pásy, ostnatým drátem, prostorem pro psy či pohraničníky a na některých místech i protitankovými zátarasy.

Berlínská zeď zůstala stát do roku 1989, kdy byla její většina v rámci všeobecné euforie ztržena. Až na konci 90. let 20. století se o ní začalo uvažovat jako o památce, dokládající dějiny 20. století. Nejdelší zachovaný úsek zdi o délce 1316 metrů vedl ulicí Mühlenstrasse na severním břehu řeky Sprévy a odděloval dřívější čtvrtě Friedrichshain a Kreuzberg.

První obraz se na tomto symbolu Studené války objevil už v roce 1989. Jeho autorka Christine Mac Lean se pak podílela na vzniku obrovské galerie pod širým nebem, na níž si je dnes možné prohlédnout více než stovku obrazů, jejichž autoři pochází z jednadvaceti zemí světa. East Side Gallery, zdobená velkoformátovými obrazy z historie Berlínské zdi, byla oficiálně otevřená 29. srpna 1990. K nejznámějším grafikám tu patří slavný polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva, jehož autorem je Dmitrij Trubel, či trabant probourávající zeď od Birgit Kinder.

Protože je galerie vystavena vlivům počasí, musela už roku 2009 proběhnout její celková rekonstrukce a dnes je památkově chráněná.