Flossenbürg - Německo

Koncentrační tábor Flossenbürg byl zřízen v květnu 1938 pro tzv. antisociální a kriminální živly. Záměrně byl umístěn nedaleko žulových lomů, kde byla využívána práce vězňů. Tábor patřil k druhé generaci nacistických táborů, kde byla uplatňována metoda Vernichtung durch Arbeit, tedy likvidace prací. Vězňové tu museli při nedostatku potravy a zdravotní péče vykonávat těžkou práci a za jakýkoli přestupek byli tvrdě trestáni. Jejich pracovní den trval patnáct hodin a byl přerušen jen jednou krátkou přestávkou, kdy dostali řídkou polévku. Po práci pak museli odnést mrtvé do tábora.

Jako první sem byli přivezeni němečtí a rakouští vězni z Dachau. Kapacita tábora tehdy byla plánována pro tisíc šest set lidí, ale už rok po založení tu žil skoro dvojnásobek vězňů a na konci války toto číslo dosáhlo až patnácti tisíc. Postupně také bylo zřízeno několik poboček tábora v Bavorsku, Sasku a v západních a východních Čechách. Během let 1938 až 1944 prošlo táborem dvaadvacet tisíc mužů a žen. V posledním roce války sem pak přišlo dalších 76 000 vězňů skoro padesáti národností, z nichž více než polovina byla polského a sovětského původu. Nacisté je sem sváželi z míst, kam postoupila osvobozující vojska.

Když se v dubnu 1945 přiblížila americká vojska, došlo k násilné evakuaci tábora. Postupně odtud bylo vysláno 22 000 vězňů do Dachau, přičemž 7 000 z nich přišlo o život během cesty. Američané tu i tak našli šestnáct set lidí v tak děsivém stavu, že většina z nich během následujících týdnů zemřela.
12. června 1946 začal soud se zločinci z Flossenbürgu, který trval až do 22. ledna 1947. Během této doby bylo obžalováno čtyřicet šest nacistů z vražd, mučení a trýznění hladem. Odsouzeno jich bylo čtyřicet, z nichž patnáct dostalo trest smrti.

Po skončení války byl tábor srovnán se zemí, ale už roku 1946 tu vznikl památník. V 50. letech přibyl hřbitov a o třicet let později i malá výstava. 22. dubna 2007 se pak otevřela stálá expozice, připomínající hrůzy, které se tu odehrály.