Grachtenring - Nizozemsko, Amsterdam

Budování matematicky přesně propočítaného Grachtenringu na počátku 17. století vzbuzovalo v tehdejší době velký rozruch. Jednalo se o velmi inovativní projekt, který počítal s prostorově velkorysým založením grachtů, ale tak s jejich osázením květinami a stromy. Výkopové práce nových kanálů prováděli odsouzenci, tuláci a námezdní síly. Bohatí kupci si u grachtů stavět nové obytné domy a velká skladiště. Kupní cena pozemku a následné zdanění domu se odvíjelo o šířky parcely, je většina domů postavena na stejném půdorysu – velice úzký, ale hlubší dům, který je vyšší, než bývalo tehdy obvyklé. Průčelí domů na grachtech bývala často úmyslně vykloněná do ulice, aby zboží vytahované do podkroví nerozbilo okna. I dnes je Grachtenring se svými velkými panskými domy jednou z nejžádanějších adres v Amsterdamu, i když mnohé z obytných budov využívají banky a advokátní kanceláře.

Na původně bažinatá oblasti, která ležela za nově budovaným Grachtenringem, vznikla přibližně ve stejné době čtvrť Jordaan. Byla to především čtvrť dělníků, kteří nesměli provozovat svou živnost v centru města. Dnes se tato kdysi chudá čtvrť chlubí bohémským duchem a obývají ji především intelektuálové a umělci. Návštěvníci zde mohou spatřit četné galerie, kanceláře architektů a ateliéry módních návrhářů.

Co stojí za vidění

Magere Brug je bílý sklápěcí most přes řeku Amstel a patří k nejslavnějším amsterdamským mostům. Nachází se mezi kanály Prinsengracht a Keizersgracht. Jeho současná podoba pochází z r. 1969 a je o něco širší než originál z r. 1670. Říká se, že most získal své jméno podle sester, jimž se říkalo Mager a z nichž každá žila na jiném břehu řeky Amstel. Pravděpodobnější je však verze, že se jmenuje podle své úzké (mager) podoby. Most je působivý zejména večer, kdy je slavnostně osvětlen. Pod mostem mohou proplouvat lodě, neboť střední část tohoto dřevěného mostu se při jejich průjezdu otevírá.

Nedaleko mostu Magere Brug na grachtu Prinsengracht se nachází dřevěný kostel Amstelkerk, který byl původně vybudován jako provizorní. Amstelkerk byl postaven v r. 1669, neboť v nově vybudovaném Grachtenringu chyběly kostely. Na bažinaté půdě Amstelveldu tak vznikla jednoduchá bílá kostelní stavba bez věží, která zvenku spíše připomíná stáj. Kostel měl být později nahrazen stavbou z kamene, ale k tomu nikdy nedošlo. Dnes se interiér kostela využívá na různé kulturní akce a výstavy.

Na kanálu Prinsengracht, v zadním objektu domu č. 267, se během 2. světové války ukrývala židovská dívka Anna Franková se svou rodinou. Dnes se v tomto domě, Anne Frankhuis, nachází muzeum, které je věnováno její památce. Nejpůsobivějším exponátem muzea je beze sporu originál deníku, který si mladičká Anna během svého ukrývání vedla a který vydal její otec po konci války.

V době svého dokončení v r. 1631 byl kostel Westerkerk největším protestantským kostelem na světě. Tento halový kostel ležící v blízkosti slavného domu Anne Frankhuis u kanálu Prinsengracht zdobí zdrženlivé ornamenty v renesančním stylu. V kostele byl 8. října 1669 pohřben slavný malíř Rembrandt van Rijn. Přesné místo jeho hrobu je však neznámé, neboť číslo hrobu se ztratilo. Známější než kostel je jeho západní věž Westertoren s výškou 85 m. Věž se stala symbolem celé čtvrti Jordaan a je dokonce opěvována v mnoha nizozemských šlágrech. Pod její kupolí, která je zdobená císařskou korunou Maxmiliána I. Habsburského, je umístěna zvonkohra se 49 zvony. Z této nejvyšší kostelní věže ve městě je velkolepý výhled na celé historické jádro Amsterdamu.

Úseku Herengrachtu mezi ulicemi Leidsestraat a Vijzelstraat se začalo v 17. století říkat Gouden Bocht neboli „zlatý oblouk“. Domy jsou na tomto úseku kanálu znatelně vyšší a okázalejší než většina ostatních staveb. Tyto domy byly postaveny příslušníky nové amsterdamské finanční elity (loďaři, kupci a politici), která se chtěla odlišit od prostých obchodníků. Bohatí obyvatelé chtěli ukázat své bohatství, proto často kupovali hned dva pozemky – vpředu byl postaven panský dům a za ním poté stáje a ubytování pro zaměstnance. Převážná část panských domů byla obložena pískovcem, který se do Amsterdamu dovážel. Zadní trakty domů (stáje a domy pro zaměstnance) byly přístupné od Keizersgrachtu, který v této části nevypadá moc reprezentativně.

Návštěvníci města, kteří chtějí zažít ten pravý amsterdamský shon, by neměli vynechat prohlídku nejživějšího amsterdamského náměstí Leidseplein, kde kejklíři předvádějí své kousky, tramvaje zvoní, neonové reklamy blikají a turisté pobíhají po hospůdkách. Náměstí leží v srdci města a je obklopeno kiny, divadly, restauracemi a kavárnami. Vzniklo v 17. století na okraji města jako odstavné parkoviště povozů, které zde nechávali farmáři a rolníci. Jméno náměstí obdrželo podle městské brány Leidsepoort, která stála na začátku cesty do Leidenu a která byla v r. 1862 zbourána.

Museum Van Loon se nachází v těsné blízkosti kanálu Keizersgracht v honosném domě z r. 1671 a návštěvníkům dává možnost nahlédnout do života amsterdamského bohatého měšťanstva v 17. a 18. století. K vidění jsou přijímací salon, jídelny a ložnice. Pozůstatkem z minulých dob je také barokní park Grachtengarten, do které lze nahlédnout z jednoho malého salonku.
(oficiální stránky muzea: http://www.museumvanloon.nl/)

Munttoren neboli Mincovní věž, která stojí na soutoku řek Singel a Amstel, byla původně částí městské brány z let 1480–7. Městská brána, která patřila k středověkému městskému opevnění, se skládala ze dvou věží a strážního domu. V r. 1618 však brána vyhořela a neporušená zůstala jen část západní věže a strážní dům. V r. 1620 byla věž opravena ve stylu amsterdamské renesance a vznikla tak osmiboká horní část věže se zvonicí a hodinami směřujícími do 4 stran. Když v r. 1672 hrozilo, že Francouzi obsadí město Dordrecht, které vlastnilo mincovní právo, razily se právě zde zlaté a stříbrné mince.

Zdroj:
Nizozemsko – Společník cestovatele, nakladatelství Ikar
Knižní průvodce Marco Polo – Amsterdam