Holocaust-Mahnmal - Německo, Berlín

Již první návrh publicistky Ley Rosh z roku 1988 na vybudování památníku židovským obětem druhé světové války v centru Berlína vyvolal vášnivé diskuse. Roku 1994 byla i přesto vypsána architektonická soutěž, kterou vyhrál návrh Christiny Jacobs-Marks. Obrovská černá betonová plocha se jmény obětí však připadala tehdejšímu spolkovému kancléři Helmutu Kohlovi příliš megalomanská, a tak projekt o rok později zcela odmítl.

V roce 1997 byla vypsána soutěž nová, kterou vyhrál návrh newyorského architekta Petra Eisenmana a sochaře Richarda Seery, který však během nekonečných problematických jednání z projektu odstoupil.
Jejich návrh po mnoha změnách roku 1999 schválil spolkový parlament, a tak o čtyři roky později začal vznikat originální moderní památník. Ve středu Berlína mezi Braniborskou branou a Potsdamer Platz na ploše 13100 m² vyrostlo 2717 různě velkých kvádrů, z nichž největší dosahuje 4,7 metru. Eisenman je plánoval jako kamenné, ale toto řešení se ukázalo příliš drahé. Proto je německá firma Geithner, pověřená realizací stavby, vytvořila ze šedého betonu.

Památníku se však nevyhnuly ani další problémy. V průběhu stavby se např. ukázalo, že firma, dodávající postřik na sloupy proti nasprejování, byla v období druhé světové války výrobcem Cyklonu B. Navíc projekt musel čelit kritice, že je věnován jen Židům a opomíjí další skupiny obyvatel, kteří zemřeli v koncentračních táborech.

I přes problematickou realizaci byl památník otevřen 10. května 2005. V jeho podzemí sídlí Muzeum holokaustu, které se mimo jiné snaží dokumentovat jména a původ Židů usmrcených během druhé světové války v Evropě.

Rada: Památník holokaustu je zdarma přístupný 24 hodin denně. V posledních letech je však strážen hlídači, kteří dávají pozor, aby lidé nelezli na jednotlivé betonové bloky.