Locarno - Švýcarsko

Ocitnete-li se v Locarnu, může vám docela snadno připadat, že snad ani nejste ve Švýcarsku. Město sice leží na břehu nádherného jezera a je obklopeno alpskými vrcholky, vyniká však teplým středomořským podnebím a je dokonce nejslunnějším švýcarským městem s 2300 hodinami slunečního svitu v roce. Ve zdejším mírném klimatu se daří palmám, fíkovníkům nebo buganviliím.

Místo, na němž se rozkládá dnešní město, bylo osídleno již v době neolitické a jeho strategické polohy využívali později také starověcí Římané. Nejstarší dochovanou památkou ve městě je starobylá pevnost Castello Visconteo, pojmenovaná po šlechtickém rodu Viscontiů, který v oblasti vládl předtím, než připadla Švýcarsku. Na hradě, který byl vystavěn již ve 12. století a později byl vícekrát stavebně upravován, dnes sídlí Archeologické muzeum (Museo Archeologico) s artefakty z doby bronzové a římské.

Historické centrum města se rozkládá v okolí ústředního náměstí Piazza Grande. To se každoročně v srpnu stává epicentrem locarnského mezinárodního filmového festivalu, založeného již v roce 1946. Na obrovském plátně nataženém přímo na náměstí probíhají večerní projekce, které každý večer může přijít zhlédnout až 7000 diváků.

Ve Starém městě narazíme na několik půvabných a historicky cenných kostelů a městských paláců. V Palazo della Conferenza se v roce 1925 konala mírová konference jednající o uspořádání Evropy po 1. světové válce, jíž se zúčastnili nejvyšší představitelé evropských mocností, včetně tehdejšího československého ministra zahraničí Edvarda Beneše. Výsledkem konference bylo podepsání tzv. Locarnských dohod.

Nejproslulejším locarnským kostelem je poutní kostel Madony ve skalách (Santuario della Madonna del Sasso), který shlíží na město ze skalního ostrohu. V centru pak narazíme např. na Nový kostel (Chiesa Nuova) se zdobným barokním interiérem nebo na kostel sv. Antonína (Chiesa Sant’Antonio Abate) s nádherným oltářem z roku 1740 s motivem Snímání z kříže.