Loch Ness - Skotsko

Jezero dlouhé 39 kilometrů a široké maximálně 1,5 kilometru. Vyplňuje geologický zlom Great Glen, který protíná pohoří Scottish Highlands. Jeho hladina dosahuje rozlohy 56 km². V kombinaci s hloubkou 229 metrů, tedy druhou největší jezerní hloubkou ve Skotsku, ukrývá obrovský objem vody, který nepřekonává žádné další jezero na ostrově.

Už ve středověku bylo Loch Ness součástí důležité vodní cesty do vnitrozemí, a tak jej chránilo množství hradů. Největší z nich byl Urquhart Castle, jehož impozantní zříceninu lze navštívit na západním břehu jezera. Na stejné straně jezera si lze prohlédnout i množství dalších zajímavých míst. Patří k nim např. vesnička Drumnadrochit, která se pyšní Loch Ness Centre and Exhibition, věnovanému přírodě i legendám spojeným s jezerem, či město Fort Augustus s nádhernou soustavou zdymadel.

V roce 1822 vznikl podle návrhu Thomase Telforda Kaledonský kanál, který propojil Severní moře s Atlantikem, a tím pádem i jezero Loch Ness s dvěma okolními jezery: Loch Oich a Loch Lochy. V důsledku stavby a zvýšení hladiny byl zatopen jeden ze dvou ostrovů, které se na Loch Ness nacházely. Druhý z nich je viditelný dodnes – jedná se však ostrov umělý, který byl postaven patrně v době železné.

Loch Ness by patrně zůstalo jen jedním z mnoha skotských jezer, kdyby nemělo svoji příšeru. Lochnesku poprvé popsal už svatý Columba v roce 565 poté, co pomáhal vesničanovi, kterého napadla. Množství více či méně uvěřitelných důkazů o existenci podivného tvora se vyrojilo po roce 1933, kdy podél západního břehu jezera vyrostla silnice A82, díky níž se dříve těžce přístupná oblast otevřela turistům. Fotky i filmové záběry monstra podnítily roku 1982 rozsáhlý výzkum, při němž sto padesát vědců zkoumalo patnáct set hodin sonarem hlubiny jezera. Výsledky byly nejednoznačné: průzkum prokázal přítomnost tvorů velkých rozměrů, ale blíže nespecifikovatelných.