Pantheon - Itálie, Řím

Roku 27 př. n. l. nechal ve středu dnešního starého města postavit konzul Marcus Vipsanius Agrippa kruhový chrám, zakončený kupolí o průměru 43,2 metru. Až do 15. století tak byl největší stavbou na světě zaklenutou kupolí. Na jejím vrcholu se nachází kruhové okno (okulus) o průměru devět metrů, které je jediným přístupem světla do celé budovy. Dešťová voda, která jím padá, je pak odváděna otvory v mramorové podlaze. Za povšimnutí stojí i fakt, že se stěny kopule směrem k vrcholu ztenčují – z 5,9 metrů se zúží na pouhých 1,5 metru. Tento jedinečný architektonický počin nese svou váhu bez opěrných bodů a obloukových vzpěr a představuje vrchol římského stavitelského umění.

Interiér kupole je vyzdoben pěti řadami kazet, které byly původně ozdobeny bronzovými obklady. Ty však byly na příkaz papeže Barberiniho roztaveny a Bernini je použil na tvorbu baldachýnu v bazilice svatého Petra.

Vstup chrámu je tvořen portikem se šestnácti žulovými korintskými sloupy, vysokými 12,5 metru. Každý z nich váží asi šedesát tun a dovezeny byly až z Egypta. Většina z nich je původních, jen tři byly nahrazeny v 17. století replikami. Portikus je také jediná dochovaná část původní stavby. V roce 123 n. l. chrám vyhořel a o dva roky později jej nechal přestavět císař Hadrián.

Sochy bohů v nikách zmizely spolu se zánikem antického kultu. Chrám byl nějakou dobu uzavřen a poté přeměněn na katolický svatostánek. Využíván byl i jako mauzoleum králů, královen a najít tu lze i ostatky mnoha umělců. Místo svého posledního odpočinku tu našel např. první král sjednocené Itálie Victor Emanuel II., jeho syn král Umberto I. či renesanční malíř Raffael Santi.