Siena - Itálie

Na místě etruské kolonie si Římané postavili osídlení, které nazvali Senae Iuliae. A právě zkomolením tohoto pojmenování vzniklo dnešní Siena. Největší rozvoj město zažilo mezi 12. a 15. stoletím. V té době tady žily desítky významných umělců a vznikla zde i samostatná malířská škola. Protože tu však vždy převažovali ghibellini, tedy stoupenci císaře, zůstávala Siena dlouho ve střetu s Florencií, která tradičně stála blíže papežům. Soupeření vyvrcholilo v padesátých letech 16. století, kdy Siena podlehla a byla zařazena do toskánského velkovévodství.

Historické centrum, zapsané roku 1995 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, sestává ze spleti uliček v okolí Piazza del Campo. Toto náměstí ve tvaru lastury stojí na místě římského fóra a patří k největším středověkým náměstím v Evropě. Dominuje mu gotická radnice Palazzo Pubblico, v jejíchž středověkých sálech sídlí Museo Civico. Při jeho prohlídce zaujme především Sala del Mappamonde s velkou mapou světa ze 14. století od Ambrogia Lorenzzetiho. Stejný umělec je i autorem dvojice fresek Následky dobré a špatné vlády v Sala della Pace. K radnici patří i 102 metrů vysoká zvonice Torre del Mangia, která je druhou nejvyšší středověkou věží v Itálii.

Nejvýznamnější církevní stavbou ve městě je nedokončený monumentální dóm, který měl být největším křesťanským kostelem své doby. Jeho stavbu však po více než 250 letech prací roku 1382 ukončila morová rána. Zatímco fasáda ze 14. století září bílým, zeleným a červeným mramorem, v interiéru dominují černobíle pruhované mramorové sloupy. Nepřehlédnutelná je i mramorová podlaha, na níž 40 umělců pracovalo 180 let. Za povšimnutí stojí i fakt, že každé patro zvonice dómu má o jedno okno víc než to předchozí.

Žádný návštěvník Sieny nemůže vynechat ani rodný dům patronky města svaté Kateřiny, která mimo jiné přiměla papeže Řehoře XI., aby vrátil sídlo papežství z Avignonu do Říma. Neporušená hlava této světice je uchovaná v gotické bazilice svatého Dominika, od níž se nabízí nádherný výhled na město.