Tallinn - Estonsko

Archeologické vykopávky dokládají, že místo, kde se dnes rozkládá estonská metropole, bylo obydleno už v době železné. Větší osada trvalejšího rázu tu však vznikla až v 10. století a díky přístavu se rychle změnila na obchodní centrum. O století později pak také vyrostl dřevěný hrad na vršku Toompea. V roce 1219, po bitvě s králem Valdemarem II., připadlo město Dánům. Ti pro něj začali používat název Reval, který mu zůstal až do roku 1917.

V následující bitvě roku 1227 u Bronhøvedenu získal Tallinn Řád mečových rytířů, který ihned zpevnil původní hrad. Po jedenácti letech musel ale celé území předat na nátlak papeže Dánům, jejichž král pak povýšil Tallinn na město. Tento fakt spolu s výhodnou pozicí na obchodní cestě mezi Německem a Novgorodem nastartoval rychlý rozvoj města, takže se roku 1285 Tallinn stal nejsevernějším členem Hanzy. Z tohoto období také pochází většina dochovaných památek Starého města. Na jeho rozkvětu nic nezměnil fakt, že město roku 1346 koupil Řád německých rytířů, který jej brzy předal Livenskému řádu.

Když v roce 1561 připadl Tallinn Švédsku, nastalo období válek a obléhání: roku 1569 se jej pokusili dobít Dánové, o rok později a opět rok nato, stejně tak jako v roce 1577 Rusové, předmětem sporu byl i během Švédsko-polské války o Pobaltí. V té době také začala upadat hanza a město ztratilo na významu.

Katastrofální období přineslo i 18. století, kdy Tallinn připadl Rusku. Tehdy město vyčerpané válkou oslabil i mor, takže se počet jeho obyvatel zmenšil na 10 % dřívější populace.
Po krátkém období samostatného Estonska po roce 1918, kdy Tallinn byl hlavním městem nového státu, přišla doba sovětské a německé okupace. Při získání samostatnosti roku 1991 Tallinn přišel o velké množství svých obyvatel, neboť z něj odešli Rusové.

Dnes je Tallinn oblíbeným cílem turistů z celého světa. Ti tu obdivují především Staré město plné spletitých uliček, tichých zákoutí a nádherných vyhlídek, které spolu s hradem na vrchu Toompea byly roku 1997 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Vynechat tu nelze ani kostely svatého Mikuláše, svatého Ducha a svatého Olafa. Ten pochází z 15. století a původně jej zdobila 159 metrů vysoká věž, která byla po požáru snížena na 123 metrů.