Zaragoza - Španělsko

Úrodné břehy na místě, kde se do řeky Ebro vlévají její přítoky Huerva a Gállego, si vyhlédli už Iberové, kteří tu založili osadu Salduba. Její výhodnou polohu využili i Římané, v jejichž městě Cesaraugusta žilo v 1. století n. l. již šestnáct tisíc obyvatel.

Bez zajímavosti není ani fakt, že se zde roku 380 konal církevní sněm.

Od 11. století spadala Zaragoza pod arabskou nadvládu a stala se hlavním městem Córdobského emirátu a později i Taifských království. Poté, co ji dobyl Alfons I. Bojovník, se přeměnila v sídlo dvora aragonského krále a během renesance představovala významné kulturní středisko.

Dominantu města s více než 660 000 obyvateli tvoří bazilika Panny Marie na Sloupu. Tato největší barokní stavba ve Španělsku o rozměrech 130×87 metrů vznikla na místě staršího gotického kostela. Dle legendy se právě tady zjevila apoštolu Jakubovi Panna Marie a vyslovila přání, aby jí postavil chrám.

Základní kámen dnešního kostela byl položen roku 1681. Architekti Francisco Sánchez a Francisco Herrera ml. navrhli trojlodní baziliku s jedenácti drobnými kupolemi, zdobenými pestrými kachlemi, která byla v 19. století doplněna čtyřmi nárožními věžemi. V interiéru zaujímá významné místo soška Panny Marie na Sloupu, jejíž plášť manfa se převléká každý den.

K dalším významným svatostánkům patří i katedrála San Leo, která se dnes pyšní mudéjarsko-gotickou podobou, doplněnou barokním vstupním portálem. Ve městě se nachází také několik dalších mudéjarských kostelů s malebnými věžemi.

Nepřehlédnutelný je i velký maurský palác Aljafería z 11. století, který je jedinou stavbou ve městě připomínající dobu arabské nadvlády. Zatímco z vnějšku působí velmi stroze, interiér překvapí svou zdobností. Za pozornost tu stojí především Trůnní sál či nádvoří s oblouky s kružbami, obepínajícími mešitu a zahrady.