Ponte Vecchio - Itálie, Florencie

Nejužší místo řeky Arno široko daleko překlenoval dřevěný most již v dobách římských. Tenkrát byl součástí vojenského tábora a procházela přes něj cesta spojující Řím s důležitými městy na severu říše.

Když jej na počátku 12. století strhla povodeň, byl roku 1117 nahrazen novým, tentokrát kamenným mostem, který však znovu podlehl vodě v roce 1333. Protože bylo nutné tuto spojnici rychle nahradit, byl postaven o dvanáct let později nový, elegantní most, překlenující řeku ve třech obloucích. Prostřední z nich dosahoval délky třiceti metrů, dva boční byly jen o tři metry kratší. Jeho autorem byl architekt Neri di Fioravante.

Název mostu paradoxně vychází z již dříve postaveného nedalekého mostu, nazývaného Ponte Nuovo, tedy Nový most, z roku 1218. A aby se nový most odlišil, dostal jméno Starý.

V domech na okrajích mostu se rychle usadili řemeslníci a Ponte Vecchio se proměnil v živý trh. Právě pro obchodníky zůstala mezi domy uprostřed mostu proluka, aby jí mohli vyhazovat odpadky do řeky. Na počátku 20. století na tomto místě našla své místo bronzová busta sochaře Raffaela Romanelliho. Ten u příležitosti čtyřstého výročí jeho narození ztvárnil florentského sochaře a jednoho z nejproslulejších místních zlatníků Benvenuta Celleniho. Roku 1593 totiž Ferdinad I. Medicejský rozhodl, že je potřeba zvýšit prestiž mostu a řezníky, zelináře a koželuhy nahradily krámky zlatníků.

Velkou zvláštností celé této stavby je tzv. Vasariova chodba, která vede nad domy. Architekt Giorgio Vasari ji vystavěl roku 1565 na žádost Cosima I. Medicejského, který chtěl mít bezpečný a před nepřízní počasí chráněný průchod mezi svými dvěma paláci na různých stranách řeky.

To, že se jednalo o most opravdu výjimečný, dokazuje i fakt, že sám Adolf Hitler nařídil polnímu maršálovi Kesselingovi, aby byl most na rozdíl od všech ostatních florentských mostů zachován. Německá vojska tedy při útěku před britskou armádou v srpnu 1944 vyhodila do povětří jen přístup do města.